Pořádané akce
Pokud není u konkrétní akce psáno jinak, všechny se odehrávají v prostorách galerie Montmartre (Řetězová 7, Praha 1).
Tematické výstavy
Vystavujeme například fotografie z doby předlistopadové a z disentu, umění lidí z havlovského okruhu, pořádáme výstavy vázající se k určitému historickému datu, nebo obecně k důležité události, která by prostě neměla být zapomenuta.
Divadelní představení
Galerie Montmartre slouží občas i jako divadelní pódium. Uskutečnily se zde například představení Československého loutkového divadla, Dismanova rozhlasového dětského souboru, Běloruského svobodného divadla nebo souboru Buchty a loutky.
Literární večery
Nedílnou součástí programu v Galerii Montmartre jsou pravidelná autorská čtení spisovatelů, kteří svou tvorbou a občanským postojem zpřítomňují v současné společnosti hodnoty, jež považujeme za přínosné. Mezi jinými u nás četli: Ivan Martin Jirous, Zbyněk Hejda, Viola Fischerová a samozřejmě Václav Havel.
Diskuze a konference
Minimálně dvakrát ročně pořádáme diskuze a menší konference, které jsou nějakým způsobem spojené s životem a myšlením Václava Havla. Na naší půdě se též odehrávají tzv. Amálie – tedy diskuzní cyklus, který získal své jméno podle vily, patřící k polesí Lány. Právě zde pořádal Václav Havel v době svého prezidentování diskuzní setkání zaměřená na různé oblasti společenského, politického a kulturního života. Těchto setkání se uskutečnilo v průběhu prezidentské funkce Václava Havla celkem 77. Na tuto tradici navazuje v Knihovně Václava Havla nyní Michael Kocáb, který přátelská setkání pořádá.
„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“
Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis
7. srpen 1980
Fotogalerie
