Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela

čtvrtek 5. říjen 1989

52. narozeniny Václava Havla. Shodou okolností rovněž den, kdy má být vyhlášen nový laureát Nobelovy ceny míru. Václav Havel byl jedním z nominovaných kandidátů a mnohými byl považován za favorita. Dopoledne jsme navštívili byt Dany Němcové v Ječné ulici, tzv. „Jéčko“, a věnovali se tam „disidentské činnosti“, za niž byl Václav několikrát ve vězení, konkrétně jsme předali podpisy nových signatářů Charty 77 a telefonovali do Vídně Ivanu Medkovi text prohlášení Charty 77 k návrhům novely tiskového a trestního zákona.

Před jedenáctou hodinou přišel Jaroslav Kořán, disident, který v té době pracoval pro agenturu Reuters. Přinesl s předstihem zprávu, že nositelem Nobelovy ceny za rok 1989 je tibetský Dalajláma. Václav byl potěšen, dalajláma si to podle jeho názoru zasloužil mnohem víc než on.

Osm zvláštních vlaků dopravilo do Spolkové republiky Německo víc než osm tisíc občanů Německé demokratické republiky, kteří se předtím uchýlili na západoněmecké velvyslanectví v Praze. Tyto vlaky jely přes území NDR.

Večer proběhla neplánovaná oslava narozenin v bytě Václava a Ivana Havlových na tehdejším Engelsově nábřeží, v domě, který postavil jejich dědeček.

čtvrtek 12. říjen 1989

Přišla zpráva, že do bytu Jiřího Rumla, šéfredaktora samizdatových Lidových novin, vtrhla tajná policie a provedla domovní prohlídku. O něco později se totéž událo u redaktora LN Rudolfa Zemana.

V poledne proběhla jedna z nesčetných akcí Společnosti za veselejší současnost, která vnesla do tehdejšího zachmuřeného disidentského prostředí humor, nadsázku a nadhled. I StB, navyklá na přemýšlivé intelektuály, kteří sami sebe brali smrtelně vážně, byla jejich činností naprosto zmatená a nevěděla si s nimi rady. Tentokrát – zcela výjimečně – to byla akce výlučně disidentská. SVS sezvala tehdejší nejznámější opozičníky na dětské hřiště, kde všem rozdala kyblíčky, lopatičky a bábovky. Úkolem bylo dřepnout si na pískoviště a dělat svoje bábovky. Kromě Václava přišli Hana Marvanová, Jiří Gruntorád, Petr Placák a Stanislav Penc. Vše natáčel Originální Videojournal a fotil Miloš Fikejz. Symbolickým cílem akce bylo, aby se všichni přestali hádat a dělat si vlastní bábovičky, a místo toho se společně pustili do díla.

Odpoledne přišel do Havlova bytu tým Krátkého filmu Praha natočit s ním rozhovor do archivního projektu Letopisy. To, že oficiální státní instituce přišla za Václavem Havlem a dokonce zaznamenala jeho názory, bylo něco do té doby zcela nevídaného. Dosud s ním komunikovala pouze StB. Ředitelem Krátkého filmu, který toto natáčení povolil, byl syn Milouše Jakeše. Václav Havel to komentoval slovy, že moc začíná být naprosto zmatená – zatkne redaktory Lidových novin a provede u nich domovní prohlídky a v tomtéž dni natáčí rozhovor s Václavem Havlem.

sobota 14. říjen 1989

Napsal jsem text Petice novinářů, která protestovala proti zatčení redaktorů Lidových novin a žádala dodržování svobody slova, k němuž se Československo zavázalo:

Petice novinářů
Zatímco oficiální tisk se těžce a bolestně vymaňuje z letitých stereotypů a pouze z části se začíná zbavovat starých tabu, devatenáct čísel dvou ročníků nezávislých Lidových nevin (LN) a jejich názorová pestrost a nepředpojatost je pro nás příkladem realizace obecně proklamované otevřenosti a veřejné informovanosti. LN považujeme za živý projev a nedílnou součást svobody tisku a výměny informací, za skutečné naplnění práva “získávat, vlastnit, reprodukovat a rozšiřovat jakékoli informační materiály," deklarovanéhe v Závěrečném dokumentu Vídeňské následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Existenci LN pokládáme za účelnou a prospěšnou a k ozdravění naší společnosti za nezbytnou. Žádáme proto, aby bylo trestní stíhání proti šéfredaktorovi a redaktorovi LN Jiřímu Rumlovi a Rudolfu Zemanovi ihned zastaveno, aby byli oba naši kolegové novináři propuštěni z vazby a aby bylo vydávání LN nejbližší době plně legalizováno.
Praha, říjen 1989

neděle 15. říjen 1989

Ve Frankfurtu nad Mohanem proběhlo za přítomnosti prezidenta Spolkové republiky Německo Richarda von Weizsäckera a spolkového kancléře Helmuta Kohla slavnostní vyhlášení Mírové ceny německých knihkupců za rok 1989. Cena ovšem nemohla být předána, protože laureát neměl možnost do Frankfurtu přijet. Byl jím Václav Havel, který už několik let neměl cestovní pas, byť o něj mnohokrát žádal.

Souběžně se slavnostním ceremoniálem v Německu proběhla skromnější akce v knihkupectví Karla Čapka v Praze na Vinohradech. Knihkupectví vedl Pavel Koháček a v neděli, kdy měl mít oficiálně zavřeno, poskytl pro tento účel prostory obchodu. Za přítomnosti hrstky přátel předala laureátovi symbolickou cenu novinářka Irena Gerová. Václav Havel přečetl Petici novinářů a někteří z účastníků ji na místě podepsali.

čtvrtek 19. říjen 1989

V salonku hotelu U Piaristů v Panské ulici bylo naplánováno setkání Mezinárodní helsinské federace s československým Helsinským výborem. Mezinárodní federaci reprezentoval Karel Schwarzenberg, který byl jejím předsedou. StB ovšem všechny příchozí pozatýkala, nás s Václavem Havlem, Václavem Malým a knížetem kupodivu ignorovala. Zatčené pak během dne propustili. Cílem bylo znemožnit setkání obou výborů.

pátek 20. říjen 1989

V Lucerně, tedy v paláci, který v centru Prahy vybudoval Václavův dědeček Vácslav Havel, se konal koncert k třicetinám divadla Semafor, po skončení pak večírek v Lucerně v restauraci U Černého koně. Václav Havel si zde popovídal s Jiřím Suchým, Petrem Jandou ze skupiny Olympic a též poprvé hovořil s herečkou Dagmar Veškrnovou.

pondělí 23. říjen 1989

V nebušickém bytě Petra Kučery, redaktora deníku Svobodné slovo, mělo proběhnout setkání Václava Havla s Milošem Zemanem, který tehdy proslul svým ironickým článkem o přestavbě v oficiálním časopise T-magazín. VH ovšem onemocněl, měl své chronické potíže s dýchacími cestami a ležel doma s vysokou teplotou. Schůzku jsem tedy musel zrušit, resp. odložit.

Odnesl jsem osobně Petici novinářů i se jmény první stovky signatářů – novinářů většinou z oficiálních sdělovacích prostředků – do podatelny úřadu federální vlády a nechal si na kopii potvrdit její příjem. Do podatelny ČTK petici odnesla redaktorka Svobodného slova Irena Gerová. Na ostatní adresy jsem odeslal petici poštou.

úterý 24. říjen 1989

Předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec byl na návštěvě Rakouska. Na tiskové konferenci po oficiálních jednáních s prezidentem a kancléřem řekl, že rakouské sdělovací prostředky informují o československých „neformálních skupinách“, především o „exponentech Charty 77“, neobjektivně. Rovněž prohlásil, že signatáři Charty 77 a její první mluvčí Václav Havel a Jiří Hájek jsou „politické nuly“.

čtvrtek 26. říjen 1989

Ač byl VH stále nemocen, byl doma zatčen a předveden na služebnu SNB u Botanické zahrady. Přestože žádal lékařské vyšetření, byl eskortován do cely předběžného zadržení v novém objektu ministerstva vnitra u hotelu Fórum. Tam usoudili, že je opravdu nemocný, a převezli ho do Nemocnice Na Františku, kde ho hlídali příslušníci StB. Skutečný důvod zadržení byl jasný: měl být uklizen, aby se nemohl účastnit demonstrací v den výročí založení Československa.

pátek 27. říjen 1989

VH byl pozván na předpremiéru pásma Res publica II v Realistickém divadle na Smíchově. Součástí tohoto „scénického časopisu“ měl být úryvek z Havlovy Zahradní slavnosti. Václav byl ovšem stále v nemocnici, představení se zúčastnila jeho manželka Olga Havlová.

sobota 28. říjen 1989

Na Václavském náměstí proběhla u příležitosti 71. výročí vzniku Československa demonstrace. V 17 hodin byla rozprášena pohotovostním plukem SNB. Spolu s Ivanem Havlem a Ivanovou ženou Dášou jsme v Nemocnici Na Františku navštívili Václava. Při odchodu jsme byli zadrženi a převezeni do služebny SNB v Konviktské ulici. Propuštěni jsme byli po šesti hodinách, krátce před půlnocí.

Podle sdělení federálního ministerstva vnitra manifestovaly na Václavském náměstí v Praze tři až čtyři tisíce lidí. Bylo zadrženo 359 účastníků, z nichž 149 zůstalo v celách předběžného zadržení. V mimopražských krajích bylo zadrženo 198 osob.

pondělí 30. říjen 1989

VH byl v odpoledních hodinách propuštěn do domácího léčení. Odjel domů taxíkem, řidič si odmítl vzít peníze. Věděl, o koho se jedná.

• Zpět na úvodní stránku