ÚvodKalendář akcí / Jan Patočka: Filozofie a čin

Jan Patočka: Filozofie a čin

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 16. březen 2017, 19:00 – 21:00

Srdečně vás zveme na večer k připomínce 110. výročí narození a 40. výročí úmrtí profesora Jana Patočky.

Když Jan Patočka zahajoval na podzim 1973, po druhém nuceném odchodu z Karlovy univerzity, svůj soukromý seminář „Platón a Evropa“, charakterizoval filozofii jako vnitřní jednání. „Situace člověka,“ řekl svým žákům, kteří se v atmosféře vrcholící normalizace sešli v jednom pražském bytě, „se mění, když si ji uvědomíme (…) je úplně jiná podle toho, zda se lidé, kteří jsou v situaci nouze, vzdávají, anebo nevzdávají.“ 

O tři roky později dal Patočka svému vnitřnímu filozofickému přesvědčení zcela konkrétní obsah, přijal funkci mluvčího Charty 77 a napsal několik krátkých textů, kde se pokusil vysvětlit její smysl. V březnu 1977 v důsledku vyčerpávajících policejních výslechů zemřel. 

Na semináři budou hovořit ti, kdo byli tenkrát Janu Patočkovi nablízku. Eminentním filozofickým činem mnohých z nich bylo, že v den filozofovy smrti odvezli z jeho bytu všechny jeho rukopisy, aby je nemohla zabavit a zničit komunistická tajná policie, a věnovali se pak jejich publikování: Ivan Chvatík, vedoucí Archivu Jana Patočky; Jaromír Kučera, učitel filozofie na VŠCHT; Jiří Michálek, učitel filozofie na Přírodovědecké fakultě UK, Daniel Kroupa, vyučující na katedře politologie a filozofie FF UJEP v Ústí nad Labem, a Zdeněk Pinc, filozof a pedagog na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Dále vystoupí Markéta Bendová, doktorandka Ústavu filozofie a religionistiky FF UK.

Úvodní slovo pronese Martin Palouš, ředitel Programu Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě, který bude moderovat i následnou diskusi. 

Seminář připravila Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Archivem Jana Patočky.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990