ÚvodKalendář akcí / Wolfgang Bauer: Za hranou...

Wolfgang Bauer: Za hranou běžné práce válečného reportéra

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 17. květen 2017, 19:00 – 21:00

Kam až musí reportér zajít, aby zprostředkoval veřejnosti co nejvěrnější pohled na realitu? Jak nahlíží na současnou praxi zpravodajství sami novináři? Přijďte si poslechnout, jaké to je, když se reportéři stávají součástí problému a čelí reálnému ohrožení.

Hlavním hostem večera bude Wolfgang Bauer, oceňovaný německý novinář, který pracuje jako kmenový autor týdeníku Die Zeit a specializuje se na témata z oblastí světových konfliktů. Pro získání materiálu o uprchlické krizi se spolu s fotografem Stanislavem Krupařem vydávali za kavkazskými uprchlíky a podnikli cestu z Egypta do Evropy na pašeráckých lodích. Reportáž A před námi je štěstí byla mnohokrát oceněna a vyšla také v knižní podobě (česky pod názvem Přes moře).

Autor v rámci diskusního večera představí i svou druhou knihu Ukradené dívky. Když v roce 2014 teroristická skupina Boko Haram unesla 276 dívek z internátní školy, vyvolalo to zděšení a zájem veřejnosti po celém světě. Wolfgang Bauer v Nigérii pracoval s těmi, kterým se podařilo utéct. Výsledkem jeho novinářské práce jsou intimní rozhovory, které jsou reportážním svědectvím prožitého teroru i emotivním vhledem do jejich života.

Dalšími hosty budou Petra Procházková, Stanislav Krupař a Robert Čásenský

Večer moderuje Dana Zlatohlávková.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Jan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíkůPomozte nám prošlápnout Havel Walk!