ÚvodKalendář akcí / Právě proto, že jsem Ivan...

Právě proto, že jsem Ivan M. Havel

Ilustrace
  • Kde: Svět knihy, Výstaviště Praha – Holešovice / Literární kavárna – Pravé křídlo
  • Kdy: 13. květen 2017, 15:00 – 15:50

Slavnostní uvedení knižního rozhovoru z produkce Knihovny Václava Havla Právě proto, že jsem za účasti obou spoluautorů: Ivana M. Havla (tázaného) a filmového a literárního historika Jana Lukeše (tázajícího). 

Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filozofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980