ÚvodKalendář akcí / David Storch: Labyrintem...

David Storch: Labyrintem evoluční biologie

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 29. květen 2017, 19:00 – 21:00

Poznatek, že život na Zemi má své dějiny, že organismy se postupně vyvíjejí a že jim můžeme porozumět pomocí znalosti jejich historie, je jedním z pilířů moderní vědy. Jak ale tohle všechno víme? Jak se dá zkoumat historie života ztracená v hluboké minulosti, z níž se zachovaly kromě pár zkamenělin právě jen ty současné organismy? 

Dnešní evoluční biologie není spekulativní disciplína, která jen mudruje, zda se organismy vyvíjejí směrem ke stále dokonalejším formám a zda je přirozený výběr tím jediným mechanismem vývoje. Darwinova teorie je sice stále jejím základem, ale evoluční teorie je mnohem rozsáhlejší, zajímavější a v mnohém ohledu překvapivější, než si většina lidí myslí. Máme představu o evoluci biologické rozmanitosti a o tom, co se skrývá za vznikem a zánikem druhů. Nové vydání knihy Jak se dělá evoluce (Dokořán / Argo 2017) ukazuje evoluční biologii jako dynamický vědní obor, který nemá problém se začleněním nově objevovaných biologických jevů a který nám umožňuje rekonstruovat a pochopit detailní historii jednotlivých skupin organismů s jejich unikátními evolučními novinkami. Mnoho zásadních věcí sice pořád nevíme, ale i tak máme jedinečný nástroj, jak se vyznat v živých bytostech i sami v sobě.

Beseda s Davidem Storchem (*1970), zoologem, ředitelem Centra pro teoretická studia UK a AV ČR a profesorem na Katedře ekologie PřF UK. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií.

Setkání moderuje Ivan M. Havel.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990

Rozhovory Václava HavlaJan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíků