ÚvodKalendář akcí / Korespondence T. G. Masaryk...

Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 21. září 2017, 19:00 – 21:00

Petru Kotykovi se do sbírek Literárního archivu Památníku národního písemnictví podařilo získat v září 2013 cenný přírůstek téměř 500 kusů Masarykových dopisů adresovaných J. S. Macharovi z let 1893–1932 a podstatně menší část korespondence Macharových rodinných příslušníků, manželky Hedviky a dcer Sylvy a Jiřiny. Tento konvolut je významný zejména proto, že doplňuje 300 dopisů J. S. Machara z let 1893–1913 uložených ve fondu T. G. Masaryka, a vytváří tak celek, který v dosud vydaných korespondencích T. G. Masaryka nemá obdoby.

Editoři Helena Kokešová, Petr Kotyk a Irena Kraitlová představí první svazek edice vzájemné korespondence T. G. Masaryka a J. S. Machara, který zahrnuje 183 dopisů z let 1893–1895. Autoři rozsáhlé úvodní studie „Skepse a naděje“ Vratislav Doubek a Lucie Merhautová promluví o formování základů reformního modernismu.

Debatu o politicích, umělcích a vědcích ve veřejném prostoru na přelomu 19. a 20. století, problematiku aktuální i dnes, moderuje Helena Kokešová.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980