ÚvodKalendář akcí / Večery s polskými...

Večery s polskými reportéry: Daleký, nebo blízký Kavkaz?

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 26. říjen 2017, 19:00 – 21:00

Tři postsovětské republiky, Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán, poznal Wojciech Górecki zblízka: jako novinář, reportér, účastník zahraniční mise i diplomat. Dokáže poutavě i erudovaně vyprávět o jejich dlouhé a bohaté historii, tradicích, kultuře a současných problémech, které mají často kořeny v dějinách a dnes vedou k ozbrojeným konfliktům. Jako reportér také mluvil s mnoha lidmi – s politiky i lidmi v ulicích. Jeho kniha Přípitek předkům nyní vychází česky.

Górecki bude s politologem Ondřejem Ditrychem diskutovat i o tom, proč by se střední Evropa měla snažit Kavkazu porozumět a jak se liší vztah Česka a Polska k postsovětskému prostoru.

Wojciech Górecki je novinář, reportér, historik a analytik. Působil na velvyslanectví v Baku, byl členem expertního týmu při EU vyšetřujícího okolnosti války v Gruzii, pracuje ve Středisku východních studií (OSW). Vydal několik reportážních knih věnovaných Kavkazu. Přípitek předkům vyšel česky v nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová — Máj v překladu Michaly Benešové a Barbory Gregorové. Vydání knihy bylo podpořeno v rámci projektů Česko-polského fóra z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR. Ve spolupráci s časopisem Demokratický střed.

Další setkání z diskusního cyklu Polského institutu v Praze a Knihovny Václava Havla, který představuje současné polské reportéry.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990