ÚvodKalendář akcí / Jaremčuk, Belej: Duch doby...

Jaremčuk, Belej: Duch doby aneb divokou Ukrajinou

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 24. listopad 2017, 19:00 – 21:00

Posledních několik let se na Ukrajině bouřlivě rozvíjí žánr reportáže. Překotně se měnící zemi, ohroženou válečným konfliktem, popisují nejlepší literáti a literátky současnosti v uměleckých reportážích. Témata: Divoká devadesátá. Živelné trhy a mafiánské gangy. Prorůstání politických, podnikatelských a mafiánských part. Rychlá auta, střelba, samohonka a eurodance. Naši jiní: krymští Tataři. Krokodýli v bazénu – miláčci zbohatlíků. Duch doby: herní konzole a slovenské oplatky. Podpořili Majdan a mysleli, že mají vyhráno. Pak přišli zelení mužíčci a museli utéct...

Počátečním stimulem pro tento rozvoj se stala Soutěž literární reportáže „Samovydec“, pojmenovaná podle anonymního kozáckého letopisce ze 17. století, kterou již šest let pořádá kyjevské nakladatelství Tempora a jejímž porotcem je českému čtenáři dobře známý Oleh Kryštopa, autor knihy Ukrajina v měřítku 1 : 1.

O stavu současné reportáže přijedou podat zprávu dvě osobnosti: Olesja Jaremčuk a Les Belej. Česky jejich práce vycházejí v časopisech NaVýchod a Plav.

Moderuje Radko Mokryk. Tlumočí Alexej Sevruk.

Akce je součástí doprovodného programu Mezinárodní konference ukrajinistů v Praze.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980