ÚvodKalendář akcí / Večery s polskými...

Večery s polskými reportéry: Bolestně blízká válka

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 23. leden 2018, 19:00 – 21:00

Vyvražďování probíhající jen pár stovek kilometrů od české hranice. Genocida odehrávající se v devadesátých letech dvacátého století uprostřed Evropy. Můžeme krutou jugoslávskou válku pochopit, popsat? Polský reportér Wojciech Tochman a český novinář Jan Urban se o to ve svých reportážních knihách pokusili.

Večer moderuje překladatelka Lenka Kuhar Daňhelová.

„O válce v Bosně vznikly tisíce depeší, reportáží, výstav, knížek, alb, dokumentárních i hraných filmů. Ale jakmile válka skončila, reportéři sbalili své kamery a hned odjeli do jiných válek,“ píše v knize Jako bys jedla kámen (2002) Wojciech Tochman, který se do Bosny vracel opakovaně a mluvil především s ženami, jejichž osudy vypovídají o povaze války více než statistiky a politické analýzy. Zkušený reportér je autorem mnoha reportážních knih z Polska, ale také z filipínských chudinských čtvrtí nebo rwandské genocidy. V roce 2015 mu byla udělena cena Amnesty International za jeho práci propagující a chránící lidská práva. Tochmanovu knihu vydalo v roce 2017 v českém překladu Lenky Kuhar Daňhelové nakladatelství Absynt.

Novinář, disident a signatář Charty 77 Jan Urban byl válečným zpravodajem v Bosně a Hercegovině, kam také pomáhal dovážet humanitární pomoc. Urbanova kniha Všem sráčům navzdory: válka, o které nechcete nic vědět vyšla česky poprvé v roce 1997 v nakladatelství G plus G, podruhé ji vydalo v nakladatelství Absynt v roce 2017. „Sarajevo je pro mě středem světa. Jeho svědomím a budoucností,“ říká v ní Urban.

Související videa

Sdílet

Facebook | Twitter

Z dopisu Straně zelených

„Nechceme-li, aby v našem rybníce byli navždy jen dva tlustí sumci, musíme tam nasadit i nějakou štiku. Sumci navíc obvykle myslí jen na to, jak přežít nejbližší výlov, a odmítají myslet dál. Ale my přece nechceme, aby z naší země byla za třicet let jen průmyslová poušť, sloužící sice růstu růstu, ale vyzařující jediné: totální beznaděj. Jinými slovy: volme zelené!“

Václav Havel:
Dopis, 6. září 2009