ÚvodKalendář akcí / Polsko-československá...

Polsko-československá solidarita

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 25. duben 2018, 19:00 – 21:00

Setkání v lesích na střežené polsko-československé hranici. Společný zájem o osudy politických vězňů v obou komunistických státech. Výměna samizdatových tiskovin a informací. Fenomén Polsko-československé solidarity v sobě spojuje odvahu, přátelství i smysl pro humor. Nový český překlad knihy Hranicím navzdory. Příběh Polsko-československé solidarity (ÚSTR, Praha 2018) bude pokřtěn za účasti dvou autorů, Łukasze Kamińského, polského historika a bývalého ředitele Institutu národní paměti (IPN), a Petra Blažka, českého historika, působícího v Ústavu pro studium totalitních režimů, a také řady polských a českých pamětníků.

Diskusi moderuje ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj.  

Jedinečná mezinárodní opoziční skupina vznikla v roce 1981, kdy zástupci polského Výboru na obranu dělníků (KOR) a Charty 77 podepsali tajnou dohodu o spolupráci.

Symbolické je, že na publikaci věnované Polsko-československé solidaritě, iniciativě založené na sympatiích obou stran a sdružující názorově často odlišné osobnosti, se podíleli polští i čeští historici – Łukasz Kamiński, Petr Blažek a Grzegorz Majewski. Kniha tak otevírá širší otázku potenciálu naší vzájemné spolupráce, síly, která se ukrývá v pomoci a solidaritě „hranicím navzdory“. Důkazem této trvalosti je i to, že Polsko-československá solidarita dodnes žije a působí. Zveme k procházce po „cestě česko-polského přátelství“.

Večer proběhne v českém a polském jazyce, simultánní tlumočení zajištěno.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980