ÚvodKalendář akcí / Vzpomínky na rok 1918 –...

Vzpomínky na rok 1918 – bod zvratu pro Evropu

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 11. duben 2018, 16:30 – 20:30

► Pro účast na debatě je nutné se zaregistrovat ZDE.

Jaký význam má rok 1918 pro dnešní evropskou politiku a společnost? Jakou roli sehrála historie v představách o Evropě 21. století? 

Historici, novináři, učitelé a další řečníci ze 7 evropských zemí budou porovnávat své pohledy a diskutovat nad současným významem roku 1918, a to zejména s ohledem na výklady připisované roku 1918 po dobu celého 20. století. Diskuse by měla vést k lepšímu porozumění roku 1918, jeho následkům ze západní a středoevropské perspektivy a jak toto vnímání formuje dnešní názory, jakým způsobem se v jednotlivých zemích mění interpretace historie a potažmo její možný dopad na politiku mezi zeměmi EU.

Debatu pořádají Česká centra ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, Centrem pro výtvarné umění BOZAR, Finským institutem pro Benelux, organizací Culture Action Europe a EUNIC cluster Praha, Rakouským kulturním fórem, Slovenským institutem a Polským institutem Praha.

Debata bude probíhat v angličtině se simultánním překladem do češtiny.

16:30 Úvodní projevy:

  • Karel Schwarzenberg a zástupci Českých center

17:00 – 18:30 Vnímání roku 1918 ve starých a nových státech

  • Jak se na události roku 1918 dívají země, jež bývaly říše, i nově vzniklé národy - přetrvávají neustálé rozdíly? Cítíme nostalgii, spokojenost, hořkost, lhostejnost? A jaký význam mají příběhy roku 1918 pro budoucnost Evropy? Mají vliv na dnešní politiku a společnost? Pokud ano, jaký.
  • Moderátor: Adéla Gjuričová, historička
  • Řečníci: Maďarsko – György Csepeli, sociální psycholog / Slovensko – Miroslav Michela, historik / Rakousko – Christoph Prantner, novinářka / Česká republika – Jan Hanzlík, historik

 18:30 – 19:00 Přestávka

 19:00 – 20:30 Vnímání roku 1918 v západní a střední Evropě

  • Existují rozdíly v pohledu na rok 1918 mezi západní a střední Evropou? Pokud ano, jaké jsou a jak se odrážejí různými přístupy k dnešní realitě? Je rok 1918 vnímán také jako rok vzniku nových států západní Evropy? Jak je nahlížen rozpad starých říší v Belgii a Finsku?
  • Moderátorka: Pavlína Kvapilová, novinářka
  • Řečníci: Belgie – Machteld Venken, docent Vídeňské univerzity / Finsko – Kalle Kallio, ředitel Werstas muzea práce ve Finsku / Česká republika – Václav Kuneš, učitel historie / Polsko – Lukasz Jasina, historik

Doprovodnou akcí konference je promítání filmů o roce 1918 připravené ve spolupráci s EUNIC Praha, více informací zde.

Profily účastníků: 

György Csepeli je maďarský sociální psycholog. Narodil se v roce 1946 a v roce 1970 absolvoval univerzitu ELTE (Univerzita Loránda Eötvöse) v Budapešti. Profesor sociální psychologie na ELTE, předseda interdisciplinárního doktorského programu výzkumu sociálních věd. Vyučoval na různých univerzitách včetně UCLA, Michiganské univerzity a New School v New Yorku. Jeho výzkumné zájmy pokrývají oblasti sociální psychologie meziskupinových vztahů, mezi něž patří národní identita, antisemitismus, tzv. anticikanismus a řešení konfliktů.

Adéla Gjuričová je vedoucí výzkumnou pracovnicí Ústavu pro soudobé dějiny na Akademii věd v Praze. Zaměřuje se na politiku a společnost během pozdní socialistické éry, revoluci v roce 1989 a postkomunistické změny. Je spoluautorkou knihy Rozděleni minulostí: Vytváření politických identit v České republice po roce 1989 (Knihovna Václava Havla, 2011).

Jan Biggles Hanzlík se narodil v Praze, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie, ale vystřídal řadu jiných profesí: novinář, fotograf, překladatel, scénárista, spisovatel. Naposledy působil skoro deset let jako šéfredaktor historické revue Paměť a dějiny, kterou vydává Ústav pro studium totalitních režimů. V současnosti je scénárista na volné noze.

Łukasz Jasina získal titul Ph.D. z oboru filmových studií (Polska Akademia Nauk). Vystudoval právo, historii a novinářská studia na Katolické univerzitě v Lublinu. Má za sebou dvě stáže v institutu Harvard Ukrainian Institute a na Torontské univerzitě. Byl vedoucím východní pobočky a publikoval v internetovém týdeníku Kultura Liberalna, působil jako odborný asistent na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu a byl vedoucím mezinárodního oddělení v polském historickém muzeu. Łukasz Jasina je autorem několika stovek publikací. V současné době pracuje v Polském institutu mezinárodních vztahů.

Kalle Kallio je odborníkem na historii práce a obtížné dědictví včetně vzpomínek na Finskou občanskou válku roku 1918. Od roku 2005 pracuje jako ředitel ve Finském muzeu práce, které je národním muzeem pracovního života a společenské historie. Muzeum má dvě větve: Muzeum neslyšících a Leninovo muzeum, které bylo obnoveno v létě roku 2016. Pracuje také jako předseda asociace Worklab (Mezinárodní asociace muzeí práce).

Pavlína Kvapilová je česká moderátorka, nezávislá producentka, konzultantka a expert na sociální média. Vedla vysílání zpravodajského kanálu ČT24, do kterého se svým týmem uvedla sociální média a vytvářela interaktivní formát jako např. Hyde Park ČT24. Pak byla šéfkou Divize nových médií v ČT. V současnosti je na volné noze a jejím srdečním projektem je Elegantní Česko, ve kterém oživuje tradice a módu období První republiky.

Václav Kuneš vyučuje český jazyk a literaturu a dějiny na Gymnáziu J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Specializuje se na metody moderní výuky dějin. Se svými studenty pracoval na historických projektech pojednávajících o holocaustu na Slovensku a v Polsku. Rovněž se podílel na mezinárodních projektech v rámci programů Comenius a Erasmus Plus. Organizuje historické exkurze pro své studenty jak v České republice, tak i v zahraničí, stejně jako diskuse se svědky historických událostí.

Miroslav Michela, Ph.D. pracuje jako historik v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Miroslav je spoluzakladatelem a bývalým šéfredaktorem časopisu www.forumhistoriae.sk (2007–2013). Jeho hlavními akademickými zájmy jsou dějiny 20. století, populární kultura a nacionalismus a politika paměti se zaměřením na Československo a východní a střední Evropu.

Christoph Prantner je novinář a vedoucí redaktor vídeňského deníku Der Standard. Studoval filozofii, historii a politické vědy ve Vídni a jako stipendista v Los Angeles. Od roku 1997 pracuje pro Der Standard – nejprve jako člen redakce zpravodajství, pak v zahraničněpolitické redakci. V letech 2007 až 2013 byl zahraničním šéfem novin. Od roku 2013 je vedoucím redaktorem rubriky Stanoviska Standardu. Na webu derStandard.at píše geopolitický blog s názvem Prantners Perspektiven.

Machteld Venken, Ph.D., je belgická historička a slavistka. Získala doktorát z Katolické univerzity v Lovani (KU Leuven) v Belgii. Po ukončení výzkumného projektu na Varšavské univerzitě v Polsku nastoupila na Vídeňskou univerzitu. V poslední době editovala svazek Borderland Studies Meeting Child Studies. Evropská setkání (2017).

Akce je součástí rozsáhlého projektu iniciovaného Centrem pro výtvarné umění BOZAR v Belgii s názvem 1918 – EVROPSKÉ PŘEDSTAVY O MODERNÍ DOBĚ O 100 LET POZDĚJI a je podporovaná programem Evropa pro občany. Projekt zahrnuje dvě debaty v Bruselu, jednu debatu v Helsinkách a další debatu v Budapešti na podobné téma týkající se dnešního vnímání roku 1918.

Více informací o projektu naleznete zde a na Facebookové události.

Video z debat: I. Panel a II. Panel

Související videa

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990