ÚvodKalendář akcí / Ivan Krastev: Budoucnost...

Ivan Krastev: Budoucnost Evropy

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 11. červen 2018, 19:30 – 21:00

Pro účast na akci je nutné se registrovat ZDE.

Proč bychom EU neměli považovat za samozřejmost, proč bude budoucnost EU definována reakcí na uprchlickou krizi a proč bruselské elity postrádají důvěru – to jsou otázky, na které se Ivan Krastev pokusil najít odpovědi ve své knize Po Evropě (After Europe) a kterými se bude zabývat v rámci diskuse.

Paradoxem roku 2017 bylo, že ačkoli Evropská unie nedokázala vyřešit ani jednu z krizí, které jí v předchozím roce zmítaly, vzájemné působení těchto krizí dalo vzniknout podmínkám, které tomuto bloku pomohly přežít. Unie je křehká jako nikdy předtím, ale šance, že to ustojí, jsou mnohem větší, než tomu bylo o rok dříve. Přestože nezmizel ani jeden z četných problémů, které narušují celistvost Unie, v průběhu roku evropská ekonomika prokazatelně rostla, klesala nezaměstnanost a průzkumy veřejného mínění po celém kontinentu zaznamenaly obnovení důvěry v budoucnost Evropy. V roce 2017 se proevropské síly nečekaně chopily iniciativy. Jak se EU dnes daří obnovit své poslání, když nevyřešila ani jednu z krizí, které hrozí jejím rozbitím?

Ivan Krastev je předsedou Centra liberálních strategií v Sofii a stálým členem Institutu humanitních věd ve Vídni. Je zakládajícím členem předsednictva Evropské rady mezinárodních vztahů, členem rady Mezinárodní krizové skupiny a aktivním přispěvatelem New York Times.

Pořádá Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Velvyslanectvím Bulharské republiky v České republice.

Debata se uskuteční v angličtině, simultánní tlumočení zajištěno.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Vůbec mne netrápí tak zvané rozpory různých myšlenkových systémů a nepřipadá mi vůbec nijak zvrácené počínat si v tomto směru zcela „situačně“: když mi určitý termín, určitá terminologie nebo určitá teorie připadá v některé konkrétní situaci jako výstižná, nemám vůbec žádné zábrany ji plně exploatovat (a vůbec mi nevadí, jevím-li se v takovém okamžiku jako epigon), zároveň se tím ale vůbec necítím zavázán k jakékoli „věrnosti“.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 1. květen 1981