ÚvodKalendář akcí / From Hopeful to Hopeless or...

From Hopeful to Hopeless or from Hopeless to Hopeful. Democratic Transition in the Caucasus

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 22. říjen 2018, 19:00 – 21:00

Armenia, Azerbaijan and Georgia are three countries bound together by geography but with very little else in common. Armenia’s velvet revolution in April has catapulted the country from kleptocracy onto the road to democracy. All eyes are on the charismatic new Prime Minister Nikol Pashinyan and his new government as they translate revolutionary expectation into realistic policy. Armenia can do worse than look to its northern neighbour, Georgia to understand the difficulties ahead. Fifteen years have passed since its Rose revolution and despite making strides in accountably, transparency and democracy the momentum has stalled. As Georgians go to the polls in October to elect a new president the country’s future is far from certain. Meanwhile there seems to be little hope for change in authoritarian Azerbaijan whose repressive government is showing little sign of loosening its grip. Yet as Armenia has shown, change can happen at the most unexpected moments.

Join our expert panel for a discussion on the situation in their own countries and their thoughts on how events in Armenia will reverberate around the region. Will it lead to wider change? What will it mean for relations with Azerbaijan? Is Georgia no longer the poster child of change in the Caucasus?

From Armenia, Mikayel Zolyan, programme coordinator and research analysist at the Yerevan Press Club. From Georgia, Tinatin Khidasheli, former Minister for Defence and security expert. From Azerbaijan, Arzu Geybulla, a freelance writer currently living in exile in Turkey, expert on human rights and democracy in the country and one of the BBC’s top 100 Women changemakers.

Chair: Gabriela Svárovská, Deputy Director of the Prague Civil Society Centre  

Co-organised by Prague Civil Society Centre and Václav Havel Library.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980