Menu Prohledat web KVH EN

Libor Krejcar: Tváře ohně

Ilustrace
  • Kde: Galerie Montmartre
  • Kdy: 8. listopad 2013, 19:00 – 8. prosinec 2013, 18:00

Libor Krejcar (*1961) je výtvarník, především sochař, jenž se pohybuje na české výtvarné scéně od poloviny osmdesátých let. V počátcích tvorby byl v rámci svých happeningů a objektů ovlivněn mimo jiné Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu a prostředím undergroundu. Postupem času došel k nezaměnitelnému výrazu, který soustředěně formuluje v rozsáhlých cyklech (nejznámějším se stal soubor soch Pantheria, 1982–2000). Od roku 1990 působí také jako autor textů a hudebník v kapele Tamers of Flowers, která nyní vydává novou nahrávku Mezi nebem a zemí (Guerilla Records, 2013).

Úvodní slovo Vladimíra Lábuse Drápala
Hudba: Vratislav Brabenec a Joe Karafiát

V Knihovně Václava Havla vystavuje Libor Krejcar sérii kreseb Tváře ohně, která vznikla mezi léty 2000 a 2004. Podobně jako v ostatních Krejcarových dílech jsou i tato prodchnuta silnou náboženskou tematikou. Na jednotlivých kresbách se vyjímají rozličné siluety hlav, které, někdy až ustrnulé v křeči, jako by si nevěděly rady s vlastním životem. Hlavy sehnuté, pokorné, odvracející se, uzavřené samy do sebe. I když jsou zavěšeny jedna vedle druhé v řadě za sebou, nepůsobí jako dlouhý zástup bytostí, ale spíše jako jedna a táž, jenž se člověku proměňuje před očima.

Vzezření hlav, na hranici lidských a zvířecích rysů, tak nezachycuje žádného konkrétního člověka, ale snad jakousi podstatu lidství. Útrpné tváře, v nichž je neznatelně obsaženo znamení kříže, se obracejí s obavami k Bohu. Svou netělesností, která je umocněna křehkou obrysovou linií, jako by se chtěly vymanit z krutosti a svárů tohoto světa. Nemožnost takovéhoto úniku je ale přítomna v horizontální lince, jež se vine mezi některými z kreseb jako v metafoře krajiny lidského těla či obecněji právě pozemského světa.

Libor Krejcar vytváří tyto kresby pomocí zápalných šňůr, technikou, která se používá například při demolicích v dolech. Pro vytváření uměleckých děl je to přinejmenším neobvyklé. Pokud bychom ale vnímali vypalování jako porušování struktury podložky, jež kdysi byla živým organismem, stává se tento postup agresivním a zraňujícím. V samotné kresbě pak ale toto pomyslné utrpení nabývá nové hodnoty. Podobně by se dalo vnímat i poselství těchto hlav obracejících se vzhůru.

Marianna Placáková

Související články

Sdílet

Facebook | Twitter