Úvod »Novinky »Amálie č. 85: Nová levice,...

Amálie č. 85: Nová levice, nová pravice – a kde je hranice?

2. listopad 2010

IlustraceMožná nejvýznamnějším jevem české politické scény posledních měsíců je „přeskupování sil“, vytváření nových aliancí a nových názorových uskupení na levici i na pravici. Z pohledu některých se může česká „nová levice“ anebo naopak „nová pravice“ jevit jako hraničící s extrémem, z pohledu jiných naopak jako prohloubení a znovunalezení levicové a nebo naopak pravicové identity.

Co je a kde je nová levice a nová pravice – a kde je hranice?

Svou vizi světa a svou představu o levici, pravici a hranici představili dva z nejvýraznějších mediálních představitelů těchto nových proudů: Roman Joch a Matěj Stropnický. Diskusní klub Amálie byl tentokrát přístupný veřejnosti.

Tradici debatních setkání Amálie založil prezident Václav Havel. V lovecké chatě Amálie v oboře lánského zámku se pravidelně konala setkání politiků, intelektuálů a osobností veřejného života, vždy k zadanému aktuálnímu tématu. Po Havlově odchodu z prezidentské funkce převzala organizování Amálií Knihovna Václava Havla. Místem konání je nyní sídlo Knihovny Václava Havla v Galerii Montmartre.

Amálie se konala v prostorách Knihovny Václava Havla v Galerii Montmartre, Řetězová 7, Praha 1, 2. listopadu v 18 hodin.

Související fotogalerie

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980