Úvod »Novinky »Loutkové divadlo...

Loutkové divadlo Československo

12. červen 2009

IlustraceZveme vás na satirické představení Loutkového divadla Československo. Koná se 12. června od 19 hodin v Galerii Montmartre (Řetězová 7, Praha 1).

Divadlo vzniklo v roce 2003, od svých počátků je spojeno s tvářemi brněnské kulturní scény. Bylo založeno jako příležitostné sdružení herců brněnského HaDivadla a jejich přátel, postupně se však stalo fenoménkem na mnoha českých a slovenských scénách.Je velmi netypickým loutkovým divadlem pro dospělé, navazující na roztroušené tradice českého folklóru, který používá mírně nekorektně. Zvlášť oceňovanou kvalitou souboru je propojení výrazných scénických prvků s marginálními a dosud nepoužívanými předměty, odpadky a nesmysly, neotřelé postupy užití divadelní techniky, hra s optickými klamy a apod.Při své produkci je divadlo silně vázáno na reakce publika, které je do hry vtahováno nenásilně, spíše z vlastní vůle. Dosud hraná představení vždy spojoval silný aktualizační náboj, komentář historických i současných politických poměrů a událostí, které se nenápadně přetaví do absurdní grotesky. Poetika vychází z tradice modernistických hudebních čísel E. F. Buriana, mizanscény jsou umocňovány živými herci a zvířaty, třeba bobry.

Představení trvá cca hodinu. Vstupné činí 80 Kč.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980