Menu Prohledat web KVH EN

Miroslav Balaštík: Laudatio na Martina Putnu, držitele ceny Toma Stopparda za rok 2011

18. květen 2012

Ilustrace

Dobrý podvečer dámy a pánové,

bylo to již řečeno, ale rád bych s ohledem na kontext znova zdůraznil, že přestože podkladem pro udělení letošní ceny Toma Stopparda se stala kniha „Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. Století“, tím, koho chceme ocenit, není Václav Havel, ale výhradně autor, Martin C. Putna. A že tuto cenu získává nikoliv pouze za zmíněnou knihu, ale chceme vyzdvihnout celé Putnovo dílo posledních let.

Přesto mi dovolte začít právě od jeho knihy havlovské. Putna v ní nachází dvě dominantní linie, které ovlivňovaly život a myšlení Václava Havla. Jedna, kterou nazývá otcovská a v níž na sebe naráží vědecká racionalita a esoterická duchověda a druhá strýcovská, která je bohémská, hédonistická a klaunská. Řekl bych, že také v dílech a činech Martina C. Putny jako by se na první pohled svářely dvě linie. Tu první mi symbolicky označuje jeho přijaté jméno – Christian, tedy zasvěcený Kristu. A tady vidím Putnu jako velkou osobnost duchovní a především vědeckou, literárního historika, religionistu, rusistu, mimořádně nadaného analytika a interpreta. Putnu udivujícího svou sečtělostí, jazykovou vybaveností a šíří zájmů zahrnující pozdní antiku (monografie „Órigenes z Alexandrie“ či knihy věnované ohlasům antické kultury v novodobé literatuře – „Řecké nebe nad námi“ a „Antický košík“), ruskou kulturu a dějiny („Rusko mimo Rusko“ – ruská emigrace 1917 – 1921), americkou religiozitu („Obrazy z kulturních dějin americké religiozity“), homosexualitu („Homosexualita v dějinách české kultury“) a především literaturu v monumentálním zatím dvousvazkovém opusu zabývající se českou katolickou literaturou.

A pak je tu také jméno Martin, odkazující k bohu války Martovi, a symbolicky odhalující Putnu jako osobnost vášnivou, polemickou a provokativní, která je už od 90. let naplno účastna ve společenské debatě a jasně formulující své názory a postoje bez ohledu na autority i přátele. Putna jako autor „Hněvivých kritik a vlídných esejů“, „Knihy Kraft“, Putna moderátor a především autor řady publicistických a esejistických textů.

I když se však pokouším tyto dva póly jeho osobnosti oddělit, jsou v Putnových dílech v té či oné míře vždy přítomny oba. A právě jejich prostupování se vytváří ono inspirativní napětí, které čiší z jeho textů. Vědecká práce je jím aktualizována v tom smyslu, že i téma tisíce let staré dokáže v jeho podání vypovídat cosi velmi podstatného o našem teď a tady. Putna - vědec totiž nikdy pouze neeviduje fakta, ale skládá je do příběhu, v němž nabízí i svůj postoj k nim. Ona martovská vášnivost pak vnáší do jeho vědeckých prací také esejistický styl, jazyk, který i složité myšlenkové konstrukce dokáže uchopit čtivě a přístupně, což je pro vědce velký dar.

Na druhé straně pak jeho plamenná publicistika v kontaktu s vědeckou erudicí neznamená jen zaujetí nějaké názorové pozice ve společenské diskuzi. Jeho polemické texty vnáší do debaty historickou perspektivu a souvislosti, které umožňují nahlédnout předmět sporu z odstupu a neomezovat problém na pouhé pro a proti.

A právě toto spojení vědecké erudice a pokory s provokující vášnivostí se skvěle propojilo i v knize, za níž dnes přebírá cenu Toma Stopparda.

Na začátku jsem řekl, že to není cena pro Václava Havla a troufám si říci, že jí nemůže i pro to, že ani Putnova kniha není jen o Václavu Havlovi. Její sdělení je hlubší a přesahuje jeden, jakkoliv vyjímečný lidský život. Jejím tématem je obecná situace intelektuála 2. poloviny 20. století. Intelektuála, který je dramaticky konfrontovaný se spiritualitou v sobě i mimo sebe, který ztrácí jistotu racionalisty a ateisty nového věku, ale který se nedokáže vrátit zpět. Jinak řečeno intelektuála, který VÍ že Bůh je, ale který v něj nedokáže UVĚŘIT. Intelektuála, který neustále hledá pro Boha nová a nová jména, protože už nedokáže komunikovat s ním ale pouze o něm. A toto drama, kterému Havlův život poskytl jedinečný příběh, dokázal Martin C. Putna mimořádně plasticky ztvárnit ve své knize.

A není to kniha pouze o Václavu Havlovi také proto, že se právě to hlubší téma ji spojuje s dalšími Putnovými knihami, které přes všechnu různost příběhů, zdá se mi krouží kolem téhož. Kolem hranice, kde je křesťanství a zejména katolictví konfrontováno s tím, co se věrouce DůSTOJNĚ vzpírá. Ať již jde o umění (a zejména literaturu), myšlenkové dědictví antiky, homosexualitu nebo novodobou ne katolickou či šířeji nekonfesijní spiritualitu, tady všude nachází Putna ono inspirativní zrcadlení, které nově nasvěcuje jednu i druhou stranu. Tady, kde na sebe naráží zasvěcenec Kristův s potomkem Martovým.

Martine Putno za celou porotu ti gratuluji k ceně Toma Stopparda.

Miroslav Balaštík

Sdílet

Facebook | Twitter