ÚvodNovinky / Amálie č.82 zahájila...

Amálie č.82 zahájila cyklus debat na téma lidských práv

19. červen 2009

Dne 19.6.2008 proběhla první z cyklu debat věnovaných lidským právům.

Hlavním cílem těchto diskusních setkání je posílit povědomí o tématu lidských práv a jejich uplatnění v mezinárodním kontextu na pozadí aktuálních událostí a propojit jejich prostřednictvím aktivity implementované ze stran neziskového sektoru, veřejných a státních institucí a tím umožnit hlubší analýzu přístupů k problematice lidských práv a také ozřejmit hlavní problematiky jejich uplatňování v praxi. Tématem této diskuse byla především velmi aktuální situace v Tibetu. Úvodní slovo přednesli paní Zuzana Ondomišiová z hnutí Potala, pan Fürst z Ústavu mezinárodních vztahů a speciální host diskuse zástupce J.S. Dalajlámy v Ženevě Tseten Samdup Chhoekyapa. Dalšími hlavními účastníky diskuse byli zástupci neziskových organizací, veřejných institucí a médií, kteří se dané problematice intenzivně věnují. Zde naleznete hlavní příspěvky do diskuse spolu s audio-záznamem.

Debata se konala za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980