ÚvodNovinky / Žebrácká opera v Hradci...

Žebrácká opera v Hradci Králové

4. březen 2013

IlustraceKlicperovo divadlo v Hradci Králové v sobotu 2. března uvedlo premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera. Hradecké nastudování je jedenáctou českou inscenací původního Havlova textu. Režie hradecké inscenace se ujal Daniel Špinar.

Podsvětí ovládají dva mafiánské gangy - jeden vedený Peachumem a druhý Macheathem. Šance, jak zlikvidovat konkurenci a ovládnout trh, je jediná – mít v nepřátelském táboře svého špióna. A tak Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala poněkud intimnější kontakt s Macheathem, jenž je svou slabostí pro něžné pohlaví dostatečně znám. Jenže světácký Macheath má s naivní dívkou vlastní plány. A když se navíc Polly do svého svůdce zamiluje, musí Peachum porazit protivníka daleko rafinovanějšími zbraněmi. Co takhle spolupracovat s policií? Že by doba „starého dobrého poctivého zločinu“ byla skutečně pryč? Kdo koho vlastně podvádí? A co je tohle vůbec za svět – děvky filozofují, odmítají prodávat svou duši a majitelka bordelu pronáší bystré sociologické úvahy! Nebo je to všechno trochu jinak? Tady (nám) něco nehraje! Žebrácká opera aneb Mafiánská groteska v Hradci! / Žebrácká opera aneb Brilantní text Václava Havla v provokativní režii Daniela Špinara! / Žebrácká opera aneb Zběsilá jízda americkým kabrioletem na vlně českého absurdního humoru!

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla