Menu Prohledat web KVH EN

Cena Václava Havla za lidská práva - poslední dny pro zaslání nominací

28. duben 2014

Ilustrace

Ve středu 30. dubna 2014 se uzavře možnost posílat nominace na letošní Cenu Václava Havla za lidská práva. Půl roku po předání první Ceny vězněnému Alesi Bialjatskému z Běloruska uveřejňujeme rozhovor s jeho manželkou Natalií Pinčuk, který připravil Martin Vidlák:

Váš manžel je zatím ve vězení. V jakém je stavu? Jak jeho vězení ovlivňuje váš život?

Ales je ve vězení od 4. srpna 2011. V současné době je v Babrujsku, v pracovním táboře přísného režimu (jeden z typů běloruského vězení). Posoudit jaký je jeho stav není vždy jednoduché, protože dopisy procházejí cenzurou. Informace o Alesových podmínkách ve vězení skládáme ze zpráv o trestech, které mu ukládají. Kvůli trestům byl často zbaven možnosti přijímat potravinové balíčky a možností krátkodobých i dlouhodobých návštěv (za celou dobu, co je zavřený, nám byla povolena pouze jedna dlouhodobá návštěva v květnu 2012; ve skutečnosti jich ale mělo být pět, protože podle zákona mají být dvě ročně). Ales údajně pravidelně porušuje vězeňský řád. Kvůli tomu získal status „nebezpečného porušitele“, a proto se jej netýkají ani žádné amnestie.

Od bývalých vězňů, kteří vyšli na svobodu, jsme získali podrobné informace o provokacích a o izolaci Alese uvnitř pracovního tábora, kdy vězni, kteří si společně s ním odbývají výkon trestu, mají zakázáno se s ním kontaktovat, pod hrozbou uvedení sankcí a zbavení možnosti předčasného propuštění na svobodu. Podle některých dokumentů, které se nám podařilo z věznice získat, to vypadá, že se stav Alesova zdraví zhoršil.

Nakolik vnímáte podporu ze strany svobodného světa? Je v Bělorusku a v zahraničí hodně lidí, kteří se zajímají o to, co se děje s vaším manželem a dalšími politickými vězni?

Podpora je v této těžké situaci pro Alese velmi hmatatelná. Přichází jak od lidí z Běloruska, tak i ze zahraničí. Iniciativy prostých občanů a občanské společnosti Evropy jsou více vidět, protože nejsou omezené strachem. Důležité jsou i dopisy pro Alese, také informační podpora a veřejné akce, jejichž cílem je přitáhnout k problematice pozornost společnosti v jiných zemích.

Nemohu nepřipomenout, že formální záminkou k tomu, aby Ales byl zbaven svobody, se staly odpovědi úřadů některých zemí Evropské unie na otázky oficiálního Minsku, týkající se zahraničních účtů, na které přicházely prostředky na činnost v oblasti ochrany lidských práv. Bohužel tehdy nikdo nepřemýšlel o tom, že k dotazům z nedemokratických zemí je třeba přistupovat velmi opatrně, protože jdou ruku v ruce s provokacemi a represemi. Evropské země si tuto chybu uvědomily a velmi doufám, že udělají všechno nejen pro podporu, ale i pro rychlé osvobození Alese a ostatních politických vězňů.

Změnila se situace a postavení vašeho manžela poté, co obdržel historicky první cenu Václava Havla za lidská práva, kterou uděluje Rada Evropy a Knihovna Václava Havla?

Především to celé je pro samotného Alese důležitým impulsem morální podpory. Vždyť Václav Havel pro něj není jen jménem z wikipedie. Je to reálný člověk, s nímž měl štěstí se setkat, se kterým měl jednotu v názorech, a kterého si bezmezně vážil – za jeho věrnost hodnotám, za hluboké porozumění podstatě svobody a diktatury, za svobodu a nebojácnost, za jedinečně optimistický charakter. Samozřejmě, že postavení prvního laureáta ceny Václava Havla Alesovi také pomáhá důstojně snášet zkoušky. Co se týká postoje státních orgánů – doufám, že se v represích vůči Alesovi vyvarují přestoupení určitých mezí, když vidí, nakolik je jeho osud důležitý pro svobodný svět, pro ty, kdo pokračují v Havlových tradicích.

Václav Havel kromě mnoha jiného také sehrál roli sjednotitele různých názorů. Je podle vašeho názoru v Bělorusku někdo, kdo je schopen jako Havel sjednotit různé lidi, různé názory a různé úhly pohledu?

Ano, Havel mnohým ukázal příklad, jak přemoci totalitarismus – jednotou v hodnotách. Co se týká Běloruska, já nejsem politik, ale myslím si, že průlom ke svobodě u nás přijde tehdy, až společnost (včetně části opozice) přestane doufat v prozření diktátora, v to, že náhle začne bránit nezávislost a demokracii, a obecně přestane spoléhat na „kohosi“ a vezme svůj osud a osud země do svých rukou.

Jak většina běloruské společnosti přijímá to, co se koncem loňského a počátkem letošního roku odehrávalo v Kyjevě na Majdanu? Jak Bělorusové hodnotí ruské kroky na Krymu? A jak se na to všechno dívá opozice?

Sociologové zřejmě (pokud vůbec jsou schopni objektivně zhodnotit náladu společnosti v prostředí diktatury) uvedou nějaká procenta. Ale já řeknu to, co cítím, když hovořím s přemýšlejícími a zodpovědnými lidmi, to, co potvrzují i Alesovy dopisy: my zde boj Ukrajinců za osvobození od sovětského dědictví prožíváme jako svůj vlastní boj. Ruská agrese proti Ukrajině svědčí o tom, že Moskva se snaží obnovit své postavení říše a nehodlá dopustit, aby sousední národy budovaly normální život. Nebezpečí se vznáší i nad Běloruskem. Ale hrát Lukašenkovu hru, kdy se snaží přesvědčit Západ, že maličký diktátor může vzdorovat velikému východnímu diktátorovi, to je iluze. Naši zemi může ochránit jedině svobodný národ. Bojovníci za nezávislost, kteří začali své dílo již za komunismu, na to musí být na svobodě.


Sdílet

Facebook | Twitter