ÚvodNovinky / Svou Violu jsem naladil co...

Svou Violu jsem naladil co možno nejhlouběji

8. únor 2010

IlustraceSrdečně Vás zveme na literární večer Violy Fischerové, druhý z cyklu pěti večerů v rámci Jara s Šestatřicátníky, který se uskuteční ve středu 24. února 2010 od 18 hodin v Galerii Montmartre, Řetězová 7, Praha 1.

Básnířka Viola Fischerová proslula svou tvorbou, psanou až – řečeno názvem její sbírky – v „babí hodině“, od devadesátých let do současnosti. Tento večer však představí její současnou tvorbu v konfrontaci s její téměř neznámou, zčásti ztracenou a nyní krok za krokem objevovanou tvorbou z dívčích let, z éry Šestatřicátníků.

Verše čte básnířka sama a její dívčí alter ego, studentka herectví na DAMU Marie Štípková. Literárněhistorický úvod přednese Martin C. Putna.

Související fotogalerie

Související akce

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980