ÚvodNovinky / Liou Siao-po a VH

Liou Siao-po a VH

17. červenec 2017

IlustraceVe čtvrtek 12. července 2017 zemřel nejznámější čínský vězeň svědomí a obránce lidských práv Liou Siao-po, který byl koncem června s diagnostikovanou rakovinou jater podmínečně propuštěn a léčen v přísně střežené nemocnici.

Liou byl iniciátorem a autorem Charty 08, inspirované československou Chartou 77, v níž žádal respektování lidských práv, občanských svobod a pluralitní parlamentní systém v Číně. Čínské komunistické vedení na to reagovalo jeho odsouzením za podvracení státní moci na 11 let a Liou byl od roku 2009 vězněn na neznámém místě. Jeho žena Liou Sia byla a dosud stále je držena v přísné domácí izolaci.

I vzhledem k duchovnímu a myšlenkovému spojení s Chartou 77 vystupovali na jeho obranu od počátku někdejší českoslovenští signatáři Charty 77, mezi nimi nejsilněji Václav Havel, který spolupodepsal i nominační dopis norskému Nobelovu výboru v roce 2010. Široká mezinárodní solidarita vyústila nakonec v roce 2010 v rozhodnutí Nobelova výboru ocenit Lou Siao-po Nobelovou cenou míru, kterou mu však čínské vedení nikdy nedovolilo osobně převzít. To ale nic nemění na tom, že Liou Siao-po svým nenásilným bojem proti komunistické totalitě dokázal znovu upozornit na tragický stav občanských svobod a lidských práv v Číně.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980