ÚvodVidea / Markéta Křížová: České...

Markéta Křížová: České země, Evropa a svět IV. (20. 1. 2014)

„Černá" a „bílá" legenda dobývání Ameriky Přednáška z cyklu koncipovaného Markétou Křížovou (Středisko ibero-amerických studií FF UK). Jen půl století poté, co Kryštof Kolumbus poprvé zakotvil u břehů karibských ostrovů, nežil na karibských ostrovech jediný domorodec. Velkolepé říše Aztéků a Inků se zhroutily pod španělským nájezdem doslova jako domečky z karet. O tom, co bylo příčinou tak rychlého kolapsu, debatují evropští autoři již pět století. Byla hlavním důvodem neschopnost amerických domorodců reagovat na technologickou převahu bílých dobyvatelů, nebo krutost a bezohlednost, které současní kritikové zámořské kolonizace prohlašují za inherentní vlastnosti evropské civilizace (a skutečný zdroj její expanzivní síly)? Ale můžeme vlastně porážku indiánských říší nazvat „kolapsem", nebo se jednalo o „pouhou" válečnou porážku, následovanou výměnou vládnoucí vrstvy? Jak daleko má v takovém případě vítěz právo zajít? Opět se dostáváme k otázce aplikování současných měřítek „spravedlivé války" a lidských práv na historické události.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Rozhovory Václava HavlaJan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíků