ÚvodVidea / Judita Matyášová:...

Judita Matyášová: Přátelství navzdory Hitlerovi (28. 1. 2014)

Kniha novinářky Judity Matyášové líčí osudy 80 českých dětí, které se na počátku války dostaly do Dánska a v roce 1943 uprchly do Švédska. Poté mezi sebou ztratily kontakt na 70 let. Autorka knihy se rozhodla, že vypátrá „děti", dnes devadesátileté pamětníky a jejich příběhy. Kniha Přátelství navzdory Hitlerovi však není jen o konkrétních osudech, ale také o detektivním pátrání napříč celým světem. Dozvíme se, jaké to je, když se novinář -- pátrač těší z každého nového detailu, který ho přivede na stopu dalších příběhů. A jaké to je, když objeví dávno zapomenuté tajemství a musí se rozhodnout, zda ho předá dál, nebo ho raději nechá spát.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980