ÚvodVidea / Výzvy, paradoxy, hry:...

Výzvy, paradoxy, hry: Václav Havel -- III. Zítra to spustíme (13. 2. 2014)

Historická meditace o pěti dějstvích. Divadelní hra Václava Havla, která se od ostatních liší ve všech směrech: nehavlovskou stavbou i dialogy, vznikem, neboť po téměř dvaceti letech zákazů ji VH napsal na konkrétní objednávku tehdy „kultovního" Divadla na provázku, i částečně převzatou provázkovskou poetikou. Hra vznikla v roce 1988 k 70. výročí zrodu Československa, kdy krusta tuhé totality již pomalu, nenápadně, ale jistě puká... Hostem Knihovny VH byl Petr Oslzlý, ředitel a dramaturg Divadla na provázku, dlouholetý přítel a spolupracovník Václava Havla. Dalšími hosty byly Eva Salzmannová a Vladimír Javorský. Cyklus večerů věnovaných divadelním hrám Václava Havla připravuje Anna Freimanová. Připomněli jsme si osvěžující vlnu „malých" divadel 80. let a jejich blahodárnou roli v tehdejším totalitním kulturním prostoru. S Petrem Oslzlým a s Evou Salzmannovou bjsme zavzpomínali na návštěvy disidenta Václava Havla na představení v klubu Na Chmelnici nebo v hotelu Tichý a na postupné sbližování divadelníků zakázaných s těmi jakž takž povolenými i na společnou tvorbu pod hrozbou nejrůznějších sankcí. Připomněli jsme též zkoušky scénického časopisu Rozrazil a vznik televizní inscenace hry v režii Viktora Polesného. V archivních záběrech jsme ukázali, jak zajímavě znělo historické téma v loutkovém představení (Divadlo Lampion, režie Karel Brožek) nebo v rozhlasovém zpracování (režie Lída Engelová). Téměř každý měsíc jedna divadelní hra Václava Havla z různých úhlů pohledu: zkušenosti režisérů a herců, názory odborníků a kritiků, ukázky video a audio záznamů, vzpomínky pamětníků a v neposlední řadě záměry, inspirace, reflexe a připomínky autora samotného.

„Vůbec mne netrápí tak zvané rozpory různých myšlenkových systémů a nepřipadá mi vůbec nijak zvrácené počínat si v tomto směru zcela „situačně“: když mi určitý termín, určitá terminologie nebo určitá teorie připadá v některé konkrétní situaci jako výstižná, nemám vůbec žádné zábrany ji plně exploatovat (a vůbec mi nevadí, jevím-li se v takovém okamžiku jako epigon), zároveň se tím ale vůbec necítím zavázán k jakékoli „věrnosti“.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 1. květen 1981