ÚvodVidea / Ferdinand Peroutka včera a...

Ferdinand Peroutka včera a dnes (25. 2. 2015)

Kdy jindy se setkat a připomenout si život a dílo jednoho z našich největších novodobých žurnalistů, Ferdinanda Peroutky, než v den výročí „Vítězného února“. Obě totality dvacátého století, nacistická i komunistická, zásadně ovlivnily jeho život. Jedna jej uvrhla do koncentračního tábora a před druhou odešel do exilu. Od roku 1995 se každoročně udílí novinářská cena nesoucí jméno Ferdinanda Peroutky. Předává se na počátku února v předvečer Peroutkových narozenin. K debatě přijali pozvání jak oba letošní laureáti této ceny, Petr Třešňák a Martin Veselovský, tak Peroutkova vnučka Terezie Kaslová nebo novinář Jan Bednář, který se dlouhodobě zabývá především Peroutkovou exilovou publicistikou. Moderuje Martin Groman. Ve spolupráci se Sdružením Ferdinanda Peroutky.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Jan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíkůPomozte nám prošlápnout Havel Walk!