spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky
Proč se křesťanský duchovní rozhodne pro službu v armádě? Jaké jsou jeho zkušenosti z působení mezi vojáky v naší republice a v zahraniční operaci? S jakými otázkami je konfrontován? Jak prožívá svou víru mezi lidmi, kteří musí být připraveni použít zbraň a zabít? Jak se ho dotýká skutečnost, že se Božím jménem zaštiťují náboženští extremisté při svých nelidských činech?
„Po takových příhodách se pak objevuje zákonitě volání po další hegemonizaci společnosti: zbavíme se Židů, pak Němců, pak buržoazie, pak disidentů, pak Slováků – a kdo bude na řadě příště? Romové? Homosexuálové? Cizinci vůbec? A kdo tu zbude? Čistokrevní Čecháčkové se svým dvorečkem. Nejde jen o to, že takové postoje nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.“
Václav Havel: Zápis z 26. dubna 2005, Prosím stručně, 2006