ÚvodVidea / Beatrice Landovská:...

Beatrice Landovská: Koťátka (9. 6. 2015)

První uvedení textů Beatrice Landovské z původní divadelní hry Koťátka (2015) formou scénického čtení herečkami a herci divadelního souboru LaMy. Čtení připravily Vanda Zaplatílková Hutařová a Kristýna Čepková Jedna ze dvou časových rovin hry se odehrává v letech 1987–1990 a tematizuje pocity tehdejších mladých lidí, jež se narodili do rodin společenské menšiny, dnes známé jako „kulturní a politický disent“. „Sirotci“ po politických vězních či exulantech, dilema, zda zůstat ve své rodné zemi nebo odejít, či zkušenost každodenní konfrontace se zradou v podobě tehdy všudypřítomných agentů StB, jsou příznačné fenomény místa a doby. Hru budou číst: Helena Karochová, Roman Teprt, Karel Riegel, Marie Hásková, William Valerián, Mária Holbová, Adéla Koutná, Tereza Kaucká, Viktorie Hásková a Jakub Koudela Dramaturgická úprava: Kristýna Čepková Režie: Vanda Zaplatílková Hutařová

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980