ÚvodVidea / Za naši a vaši svobodu:...

Za naši a vaši svobodu: Havel a Litva (14. 3. 2016)

11. března 1990 byla obnovena litevská nezávislost. Uplynulo tedy čtvrt století od doby, kdy svoboda a demokracie změnily osudy společností tehdejšího Československa i Litvy. V případě Litvy si přechod k nezávislému státu vyžádal cenu lidských životů, obětovaných při útoku sovětských sil 13. ledna 1991 u Vilniuské televizní věže. 25 let po těchto událostech platí pořád slova Václava Havla, že máme před sebou nejdůležitější úkol naší historie: „aby už nikdy nemohli ti velcí a mocní rozhodovat o osudu těch malých a méně mocných.“ (z projevu na Vilniuské univerzitě, 1996) Diskuse se zúčastnili přímí účastníci tehdejšího politického a občanského dění Alexandr Vondra (CEVRO Institut), Almis Grybauskas (Masarykova Univerzita) odborník na baltský region Luboš Švec (Univerzita Karlova), a velvyslanec Litevské republiky v Praze J. E. Edvilas Raudonikis. Setkání moderoval Michael Žantovský.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980