ÚvodVidea / Hudba Praha: Má živé...

Hudba Praha: Má živé umění místo ve veřejném prostoru? (13. 4. 2016)

S novou vyhláškou se Praha stala městem, které ve veřejném prostoru nechce hudebníky. Jak je tomu v jiných evropských velkoměstech? Jakou zkušenost přinesla letošní rozsáhlá akce umělkyně Kateřiny Šedé v Helsinkách? Jaká nepsaná pravidla pouliční performeři vyznávají? Jaké problémy busking přináší? A jaké dlouhodobé tendence kontroly se odrážejí v dikci pražské vyhlášky? Diskutovali: Kateřina Šedá, autorka akce Tram Buskers Tour, nedávno proběhlé na festivalu současného umění v Helsinkách, během níž přivedla do veřejného prostoru třicet buskerů z deseti evropských zemí, Íránu a USA. Jan Gregar, organizátor pražského pouličního festivalu Praha žije hudbou (květen 2016) Jiří Wehle a Tessie Bártová, hudebníci a aktéři představení Busking = Asking (Spielraum Kolektiv v Divadle Archa, premiéra 3/2016) Dalibor Zíta, redaktor Českého rozhlasu. Mikuláš Ferjenčík, člen zastupitelstva MHMP za Českou pirátskou stranu a předkladatel alternativní verze vyhlášky o pouličním umění a zástupci pražských pouličních muzikantů. Diskusi moderoval Pavel Klusák.

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980