ÚvodVidea / Matky v ringu: Rodina, nebo...

Matky v ringu: Rodina, nebo profese? (20. 6. 2018)

Existuje kompromis mezi prací a péčí o děti? Rodičovství znamená pro mnoho žen nutnost opustit pracovní trh a to i na dost dlouhou dobu. Mnohdy ztrácí kontakt s oborem, snižuje se jejich kvalifikace a možnost opětovného plnohodnotného začlenění, což způsobuje i značná neflexibilita českého pracovního trhu. Některé ženy proto mateřství oddalují, rozhodují se mít méně dětí, nebo je nemají vůbec. Existují modely, které tvrdí, že znají způsob, jak umožnit, aby si žena nebo oba rodiče sami určili, jak kombinovat profesní a rodičovské potřeby a představy podle individiuálních možností každé rodiny. Jaká je podoba těchto modelů, jak se osvědčily v zahraničí, jaká jsou jejich úskalí, zda jsou prospěšné jen pro rodiče nebo i jejich děti, a zda mohou uspět v českém prostředí. Hosté diskuse: Markéta Pekarová Adamová, poslankyně PČR, Jana Spekhorstová z české sekce Evropské unie žen, Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu, Filip Pertold, ekonom, think-tank IDEA při CERGE-EI. Debatu moderoval Jaroslav Poláček, analytik institutu TOPAZ.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980