ÚvodO nás / Zakladatelé

Zakladatelé

Dagmar Havlová

Je manželkou prezidenta Václava Havla. V roce 1997 spolu s Václavem Havlem založila nadaci VIZE 97. Je členkou Femmes d’Europe a čestnou předsedkyní českého výboru UNICEF. Je aktivní členkou řady dalších českých i mezinárodních charitativních organizací. Je uznávanou českou herečkou. Podrobný profil D. Havlové

Karel Schwarzenberg

V 80. letech se jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. Na podzim roku 1989 se vrátil do vlasti a 10. 7. 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. V roce 1992 vedl první delegaci OSCE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Z funkce kancléře odešel v roce 1992. V současné době je Ministrem zahraničních věcí České republiky.

Miloslav Petrusek

Byl uznávaným profesorem sociologie. Od roku 2000 působil na Institutu sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Byl hostujícím profesorem na Masarykově Univerzitě v Brně, externě přednášel na katedrách Kulturologie a Sociologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2001 byl předsedou Masarykovy české sociologické společnosti. Pracoval též jako expert pro Světovou banku v oblasti modernizace výuky sociologie v Rusku.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Zdeněk Košek: Krotitel mračenCena Václava Havla za lidská práva 2014