Úvod / Cena Václava Havla za...

Cena Václava Havla za lidská práva

Václav Havel

Bez snění o lepší Evropě nikdy lepší Evropu nevybudujeme.
Václav Havel
Štrasburk, květen 1990

Ocenění je od roku 2013 každoročně udělováno Parlamentním shromážděním Rady Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77. Cílem je vyzdvihnout a odměnit mimořádný počin v oblasti ochrany lidských práv v Evropě i mimo ni.

Dosavadní laureáti Ceny Václava Havla za lidská práva

  • 2017 Murad Arslan (Turecko), právník, zakladatel a jeden z prvních prezidentů Sdružení soudců a státních zástupců (YARSAV), od roku 2016 je ve vazbě.
  • 2016 Nadia Muradová (Irák), členka jezídské komunity, která přežila masakr své rodiny a sexuální zotročení džihádisty IS. Dne 16. prosince 2015 Nadia promluvila na Radě bezpečnosti OSN o útoku proti Jezídům směřujícím k jejich genocidě.
  • 2015 Ludmila Alexejevová (Rusko), disidentka, ochránkyně lidských práv, členka moskevské Helsinské skupiny; po roce 1989 prezidentka Mezinárodní Helsinské nadace a později členkou Komise ruského prezidenta pro lidská práva.
  • 2014 Anar Mammadli (Ázerbájdžán), významný ochánce lidských práv a politický vězeň, zakladatel volebního Centra pro monitorování voleb a demokracii (EMDS) v Ázerbájdžánu.  
  • 2013 Aleš Bjaljatský (Bělorusko), spisovatel, disident, politický vězeň; zakladatel Centra lidských práv Viasna.   

Archiv Ceny VH

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990