Ales Bialiatski (Bjaljacki) (Bělorusko)

Ales Bialiatski, mladý běloruský spisovatel a absolvent Fakulty historie a filologie na Univerzitě v Gomelu, se od počátku 80. let minulého století zapojoval do národního demokratického hnutí. Již v dobách, kdy byl svět stále rozdělen železnou oponou, se stal zakladatelem Běloruské lidové fronty. Pomohl založit sdružení mladých spisovatelů, kterému několik let předsedal, a poté vstoupil do Svazu spisovatelů Běloruska. Později organizoval první demonstrace proti totalitě.

Tato činnost mu přinesla v roce 1988 uvěznění, což byl začátek dlouhé řady zatčení a zastrašování.

V roce 1996 za narůstající represe Lukašenkova režimu založil Centrum lidských práv Viasna. V roce 2007, tři roky po svém vstupu do Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), byl Ales Bialiatski zvolen jejím viceprezidentem a stal se tak prvním zástupcem bývalých sovětských zemí, který byl kdy zvolen do Mezinárodního výboru FIDH.

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Václav Havel:
Řeč při předávání Ceny Indíry Gándhíové, Dillí, 8. únor 1994