Ales Bialiatski (Bjaljacki) (Bělorusko)

Ales Bialiatski, mladý běloruský spisovatel a absolvent Fakulty historie a filologie na Univerzitě v Gomelu, se od počátku 80. let minulého století zapojoval do národního demokratického hnutí. Již v dobách, kdy byl svět stále rozdělen železnou oponou, se stal zakladatelem Běloruské lidové fronty. Pomohl založit sdružení mladých spisovatelů, kterému několik let předsedal, a poté vstoupil do Svazu spisovatelů Běloruska. Později organizoval první demonstrace proti totalitě.

Tato činnost mu přinesla v roce 1988 uvěznění, což byl začátek dlouhé řady zatčení a zastrašování.

V roce 1996 za narůstající represe Lukašenkova režimu založil Centrum lidských práv Viasna. V roce 2007, tři roky po svém vstupu do Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), byl Ales Bialiatski zvolen jejím viceprezidentem a stal se tak prvním zástupcem bývalých sovětských zemí, který byl kdy zvolen do Mezinárodního výboru FIDH.

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.“

Václav Havel:
Moc bezmocných – samizdatová esej, říjen 1978

Rozhovory Václava HavlaJan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíků