Barcelona

Lavička VH Barcelona

  • adresa: Park de la Ciutadella, Barcelona, Španělsko
  • datum instalace: 15. února 2014
  • foto: © Knihovna Václava Havla

Lavička Václava Havla, umístěná v bezprostřední blízkosti katalánského parlamentu v Parc de la Ciutadella v Barceloně, byla slavnostně odhalena v sobotu 15. února 2014. Ceremoniálu se kromě starosty Barcelony Xaviera Triase zúčastnili také zakladatel Knihovny Václava Havla a bývalý ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg, předseda správní rady Knihovny Václava Havla Jan Macháček, výkonná ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková a primátor hlavního města Prahy Tomáš Hudeček.

Lavička Václava Havla je pamětním místem věnovaným Václavu Havlovi. Tvoří jej dvě křesla spojená kulatým stolem, jehož středem prorůstá strom. Budování Laviček Václava Havla je celosvětovým projektem, který inicioval velvyslanec ČR v USA Petr Gandalovič spolu s architektem a designérem Bořkem Šípkem. Záměrem tohoto projektu, koordinovaného a zaštiťovaného Knihovnou Václava Havla, je vytvoření sítě míst ve veřejném prostoru, jež mohou přispět k setkávání a vedení skutečného dialogu – míst, kde bude možné diskutovat a přemýšlet v duchu ideálů a životních postojů Václava Havla.

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980