Sdružení mladých gruzínských právníků (Gruzie)

Sdružení mladých gruzínských právníků se zabývá ochranou lidských práv od roku 1994. Činnost sdružení se zaměřuje na tyto strategické oblasti:

Právní poradenství – Centrum právního poradenství ve Tbilisi a sedmi dalších regionech Gruzie poskytuje desítkám tisíc občanů právní pomoc ve formě konzultací, sepsání právních dokumentů a v případě potřeby též zastupování před soudem. Pozornost je věnována zvláště případům, kdy dochází k porušování lidských práv ze strany vlády nebo úřadů. Ohrožené skupiny – Sdružení se zabývá ochranou práv náboženských, etnických a sexuálních menšin, lidí s omezenými možnostmi a těch, kteří žijí pod hranicí chudoby. Ochrana práv vězňů – Sdružení aktivně sleduje vězeňství a zaměřuje se zejména na případy mučení nebo nesprávného zacházení. Osvěta – v Gruzii je mnoho lidí, kteří nemají ponětí o svých právech. Regionální kanceláře Sdružení provádějí osvětové kampaně po celé Gruzii ve formě školení, seminářů a terénních setkání za účelem osvěty místních skupin a podpory jejich demokratického působení v politickém a společenském životě země. Strategická účast u soudů – jednak pranýřování diskriminačních zákonů nebo zákonů, které porušují lidská práva, v líčeních u Ústavního soudu Gruzie, jednak zastupování gruzínských občanů u Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana zájmů médií – na základě činnosti Sdružení bylo založeno Centrum právní ochrany médií, které zajišťuje ochranu práv a zájmů různých sdělovacích prostředků a novinářů.

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980