Výběrový panel 2015

O laureátovi Ceny rozhoduje sedmičlenná komise v čele s prezidentem Parlamentního shromáždění nebo jím pověřenou osobou. Tři z porotců jmenuje úřad Parlamentního shromáždění, další tři pak Knihovna Václava Havla spolu s Nadací Charty 77, přičemž nikdo z nich nesmí být v dané době součástí Parlamentního shromáždění. Tato komise veškeré přijaté návrhy posoudí a předloží Úřadu Parlamentního shromáždění užší výběr tří nominací. Z nich Úřad Parlamentního shromáždění následně navrhne laureáta, který by měl být schválen na jednání Parlamentního shromáždění. Šest nezávislých členů komise je vybráno na období dvou let, přičemž zasednout v porotě mohou dvakrát. Komisi předsedá prezident Parlamentního shromáždění či jednotlivec prezidentem pověřený.

V roce 2015 komisi porotců tvoří:

  • Anne Brasseur, prezidentka Parlamentního shromáždění Rady Evropy
  • František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77
  • Marty Dick, švycarský politik, bývalý státní prokurátor
  • Nuala Mole, právnička, zakladatelka AIRE Centre
  • Marek Antoni Nowicki, právník zaměřený na lidská práva, vedoucí komise Spojených národů pro lidská práva v Kosovu.
  • Martin Palouš, člen správní rady Knihovny Václava Havla
  • Christos Pourgourides, bývalý člen Sněmovny reprezentantů Republiky Kypr, bývalý předseda výboru pro právní záležitosti a lidská práva
„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla