Výběrový panel 2015

O laureátovi Ceny rozhoduje sedmičlenná komise v čele s prezidentem Parlamentního shromáždění nebo jím pověřenou osobou. Tři z porotců jmenuje úřad Parlamentního shromáždění, další tři pak Knihovna Václava Havla spolu s Nadací Charty 77, přičemž nikdo z nich nesmí být v dané době součástí Parlamentního shromáždění. Tato komise veškeré přijaté návrhy posoudí a předloží Úřadu Parlamentního shromáždění užší výběr tří nominací. Z nich Úřad Parlamentního shromáždění následně navrhne laureáta, který by měl být schválen na jednání Parlamentního shromáždění. Šest nezávislých členů komise je vybráno na období dvou let, přičemž zasednout v porotě mohou dvakrát. Komisi předsedá prezident Parlamentního shromáždění či jednotlivec prezidentem pověřený.

V roce 2015 komisi porotců tvoří:

  • Anne Brasseur, prezidentka Parlamentního shromáždění Rady Evropy
  • František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77
  • Marty Dick, švycarský politik, bývalý státní prokurátor
  • Nuala Mole, právnička, zakladatelka AIRE Centre
  • Marek Antoni Nowicki, právník zaměřený na lidská práva, vedoucí komise Spojených národů pro lidská práva v Kosovu.
  • Martin Palouš, člen správní rady Knihovny Václava Havla
  • Christos Pourgourides, bývalý člen Sněmovny reprezentantů Republiky Kypr, bývalý předseda výboru pro právní záležitosti a lidská práva
„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980