Trojice finalistů 2015

V úterý 25. srpna 2015 byla v prostorách Muzea Kampa v Praze oznámena jména trojice finalistů mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva za rok 2015, kterou uděluje Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77 (jména jsou uvedena abecedně):

  • Ljudmila Alexejevová (narozena 1927) je veteránkou v oblasti ochrany lidských práv ve svém rodném Rusku. V mládí se vzdala slibné akademické kariéry (a připojila se ke hnutí sovětských disidentů. Později se stala zakládající členkou moskevské Helsinské skupiny. V roce 1977 byla donucena emigrovat. V roce 1989 se navrátila do Ruska a pokračuje ve své práci. Stala se prezidentkou Mezinárodní Helsinské nadace a později členkou Komise ruského prezidenta pro lidská práva. Neúnavně pracuje v oblasti ochrany a prosazování zákona.
  • Women for Afghan Women (Ženy pro afghánské ženy) je největší zastřešující neziskovou organizací v Afghánistánu, která vyvíjí v 11 provinciích činnost v oblasti ochrany práv afghánských žen a dívek, které jsou různých práv zbaveny. Jedná se organizaci vzniklou na nejnižší úrovni, která pomáhá například ženám trpícím zohavením, mučením, pokusy o vraždu a znásilnění. Organizace rovněž provozuje útulky pro ženy, rodinná poradenská centra, centra na podporu dětí a „bydlení na půl cesty“ pro ženy, které jsou propuštěny z vězení.
  • The Youth Initiative for Human Rights (Mládežnická iniciativa pro lidská práva) obnovuje od roku 2003 vazby mezi mladými lidmi na Balkáně, chrání oběti, jejichž lidská práva byla potlačena, a podporuje činnost justice v přechodovém období. Projekty jejích různých regionálních organizací se zaměřují mj. na pořádání výměnných pobytů mladých lidí, pomoc aktivistům v izolovaných komunitách, zprostředkování dialogu na různá témata v oblasti lidských práv, na odstranění mýtů o nedávné minulosti a vybudování vzájemné důvěry.

Z dopisu Straně zelených

„Nechceme-li, aby v našem rybníce byli navždy jen dva tlustí sumci, musíme tam nasadit i nějakou štiku. Sumci navíc obvykle myslí jen na to, jak přežít nejbližší výlov, a odmítají myslet dál. Ale my přece nechceme, aby z naší země byla za třicet let jen průmyslová poušť, sloužící sice růstu růstu, ale vyzařující jediné: totální beznaděj. Jinými slovy: volme zelené!“

Václav Havel:
Dopis, 6. září 2009

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla