ÚvodO nás / Správní a dozorčí rada

Správní rada

Dagmar Havlová

Je populární a oceňovanou českou divadelní, filmovou i televizní herečkou. Od roku 1997 byla manželkou prezidenta Václava Havla a jako první dáma jej doprovázela při jeho pracovních povinnostech a intenzivně se věnovala charitě. V roce 1997 založila Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, které je předsedkyní správní rady. Je členkou Femmes d’Europe a čestnou předsedkyní českého výboru UNICEF. Je aktivní členkou řady dalších českých i mezinárodních charitativních organizací. V současné době se vedle charitativní činnosti opět věnuje herectví. Více informací: http://www.havlova-veskrnova.com/

Michaela Bakala  (místopředsedkyně správní rady)

Michaela Bakala je česká filantropka a podnikatelka. Od roku 2013 je poloviční majitelkou společnosti BM Management, která spravuje rodinné investice manželů Bakalových v České republice.

V rámci skupiny BMM se soustředí na rozvoj obchodní skupiny Luxury Brand Management, která usiluje o obsazení vedoucí pozice na středoevropském trhu s luxusním zbožím. Zároveň řídí strategický rozvoj multifunkční(ho) haly(komplexu) Forum Karlín a je členkou představenstva společnosti Economia, vedoucího ekonomického vydavatelství v ČR, které sídlí v nejmodernějším newsroomu v Praze. 

Od roku 2009 se věnuje činnosti Nadace Zdeňka Bakaly (v roli předsedkyně správní rady), která poskytuje talentovaným českým studentům stipendia na prestižních zahraničních univerzitách. V roce 2012 se stala členkou správní rady Knihovny Václava Havla.  Stála u zrodu prestižní pobočky amerického politicko-společenského institutu Aspen Institute Prague, který vytváří ve Střední Evropě platformu pro širokou diskuzi a hledání řešení napříč politickým spektrem s důrazem na vzdělávání a podporu nových lídrů.

V roce 2004 Michaela Bakala zúročila své zkušenosti z oblasti modelingu, produkce a komunikace, když založila soutěž Česká Miss. Během 10 let, kdy byla ředitelkou soutěže, vytvořila z České Miss exkluzivní značku a tradičně sledovanou událost, jejíž vítězky reprezentují Českou republiku v zahraničí.

Michaela Bakala se osm let rovněž věnovala profesionální kariéře v oblasti public relations. Působila ve funkci vedoucí komunikace mezinárodní obchodní společnosti a jedné z nejvýznamnějších českých politických stran. Kromě toho založila i vlastní PR agenturu. Během studií na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze se podílela na produkci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Iva Brožová

Narozena 7. 3. 1951 v Brně v tehdejším komunistickém Československu jako dcera letce RAF. Po ukončení ZDŠ a složení maturitní zkoušky na SVVŠ v roce 1969 pokračovala ve studiích na Právnické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně – nyní Masarykovy univerzity. Studium ukončila v roce 1974 složením státních závěrečných zkoušek s průměrem 1,0 a současně získala červený diplom. V roce 1975 absolvovala rigorózní řízení a byl jí udělen titul JUDr. Po skončení vysokoškolských studií pracovala jako čekatelka a dále jako soudkyně Městského soudu v Brně. Vzhledem ke studijním výsledkům se rovněž stala nejmladším externím učitelem právnické fakulty. Poté, co byla její rigorózní práce předmětem jednání o vědeckou aspiranturu podmiňovanou členstvím v KSČ, které odmítla, fakulta s ní ukončila spolupráci a na soudě se dostala do řady potíží. Několik let pak byla jako soudkyně pověřena vyřizováním věcí administrativní povahy (agenda spořitelny). Na Městském soudě v Brně zůstala do roku 1990. Přípisem děkana právnické fakulty ze dne 15. 3. 1990 se stala rehabilitovaným učitelem, neboť bylo shledáno, že jí byla činnost na fakultě „svévolně, v důsledku politické diskriminace ukončena“. Od 1. 5. 1990 pracovala jako soudkyně Krajského soudu v Brně. Dne 1. 3. 1992 pak začala působit jako poradce prof. JUDr. Jiřího Malenovského, tehdy soudce Ústavního soudu ČSFR, nyní soudce Evropského soudního dvora. Po zániku federace v lednu 1993 nastoupila zpět ke Krajskému soudu v Brně. Dne 15. 6. 1993 byla jmenována prezidentem republiky soudkyní Ústavního soudu ČR. V roce 1998 studovala jeden term na Univerzitě v Essexu na katedře lidských práv (Human Rights Centre) pod vedením profesora Kevina Boyleho. Dnem 9. 12. 1999 se stala soudkyní Nejvyššího soudu ČR a od 1. 1. 2000 byla předsedkyní občanskoprávního a obchodního kolegia soudců Nejvyššího soudu. Dne 20. 3. 2002 byla prezidentem Václavem Havlem jmenována předsedkyní.

Gabriel Eichler  (předseda správní rady)

Gabriel Eichler, zakladatel a senior partner firmy Benson Oak, vykonával řídící funkce v bankovnictví a průmyslu v USA i v Evropě. Benson Oak, založen v roce 1991, je nejstarší "investment banking boutique" v Čechách, který se nyní hlavně věnuje přímým investicím. Pan Eichler je mistopředsedou (a bývalým výkonným předsedou) dozorčí rady společnosti AVG Technologies, kterou pomohl přivést jako první středoevropskou firmu na newyorkskou burzu (NYSE). Na žádost bankovních veřitelů byl pan Eichler zvolen do funkce předsedy představenstva, prezidenta a generálního ředitele VSŽ, největší ocelářské společnosti ve střední Evropě.  Na těchto pozicích působil až do roku 2001. Vyvedl společnost z pokraje bankrotu k ziskovosti a následně vyjednal její prodej společnosti US Steel. V letech 1994-1998 byl místopředsedou představenstva a  též finančním ředitelem společnosti ČEZ. Pod jeho vedením se ČEZ stal první společností v postkomunistické Evropě, která získala rating (investiční stupeň) a první vstoupila na eurotrhy a americké a japonské kapitálové trhy. Své zkušenosti s mezinárodním bankovnictvím získal v Bank of America, kde strávil 15 let: v ústředí banky v San Francisku jako hlavní mezinárodní ekonom a jako regionální generální ředitel Bank of America v Paříži, ve Vídni a Frankfurtu. Byl předsedou či členem několika mezinárodních bankovních komisí pro vyjednávání při restrukturalizacích státních dluhů, dále byl členem správní rady Ness Technologies (Nasdaq),  místopředsedou dozorčí rady ČSOB a členem dozorčích rad České pojišťovny a Slovenské sporitelny, členem správních rad The EastWest Institute a Atlantické Rady USA. Na počátku devadesátých let byl poradcem československé vlády v otázkách ekonomické transformace. Pan Eichler se narodil v roce 1950 v Bratislavě, v letech 1968-1975 vystudoval ekonomii a mezinárodní vztahy na univerzitách v USA a Kanadě.

Božena Jirků

Do roku 1991 pracovala jako redaktorka v Československé televizi v pořadech Nad dopisy diváků, Vysílá studio Jezerka, Pojďte s námi nakupovat a nakonec „slavné“ Sondy. Právě při natáčení Jezerky v roce 1991 se potkala se zakladatelem Nadace Charty 77 Františkem Janouchem. František Janouch jí nabídl místo v malém týmu nadace, kterou právě přesouval ze Stockholmu do Prahy. Měla šanci organizovat první velkou sbírku na Konto MÍŠA, která významně přispěla ke vzniku a k formování neziskového sektoru v České republice. Podílela se na všech dalších projektech nadace. Mezi ty nejvýznamnější patří Konto Bariéry, Ostrovy života, Počítače proti bariérám. Od roku 2002 je výkonnou ředitelkou Nadace Charty 77.

Martin Palouš

Martin Palouš (1950) vystudoval přírodní vědy, filozofii a mezinárodní právo. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 (v roce 1986 zastával pozici jejího mluvčího), od počátku 90. let působil na vysokých školách doma i v zahraničí. V současnosti je hostujícím profesorem na Floridské mezinárodní universitě v Miami. V letech 1994 – 1998 předsedal Českému Helsinskému výboru, dvakrát (v letech 1990 – 1992 a 1998 – 2001) zastával funkci náměstka ministra zahraničí ČR. V letech 2001 – 2005 byl velvyslancem ČR v USA a od roku 2006 do roku 2011 působil jako stálý představitel ČR u OSN.

Publikoval desítky textů s filosofickou, společenskovědní a mezinárodně právní tématikou v ČR i v zahraničí a překlady děl Hannah Arendtové a Erica Voegelina.

Jacques Rupnik

Jacques Rupnik je ředitelem výzkumu Centra mezinárodních studií a výzkumu v Sciences-Po, Paříž, a profesorem na College of Europe v Bruggách. Je hostujícím profesorem několika evropských univerzit a na Harvardu, byl také výkonným ředitelem Mezinárodní komise pro Balkán. Byl poradcem Evropské komise (2007–2010), členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo (1999–2000) a od roku 2010 je členem Institute for Historical Justice and Reconciliation v Haagu. Zaměřuje se na demokratizaci a evropskou integraci východní a střední Evropy a nacionalismus a urovnání konfliktu na Balkánu, na tato témata publikoval několik knih. Dr. Rupnik získal titul M.A. v oboru sovětských studií na Univerzitě Harvard (1974) a titul Ph.D. na Université de Paris – Sorbonne (1978).

Nina Smitová

Nina Smitová absolvovala Právnickou fakultu UK v Praze (1999-2004) a postgraduální studium Meniznárodního práva veřejného, Práva EU a Právní komparatistiky na Diplomatické akademii ve Vídni (2005-2006). Rigorózní práci obhájila na katedře Mezinárodního práva UK v Praze v roce 2007. V současné době je na rodičovské dovolené.

Milan Šimečka

Milan Šimečka, nar. 3. 11. 1957 v Bratislavě, vyrůstal v rodině disidenta a spisovatele Milana Šimečky. Do roku 1989 působil v literárním disentu, vydal samizdatově několik knih a byl redaktorem slovenského samizdatového časopisu Fragment K. Po roce 1989 působil jako šéfredaktor slovenského vydavatelství Archa, v letech 1999-2006 byl šéfredaktorem slovenského deníku SME, v letech 2006-2008 byl šéfredaktorem českého týdeníku Respekt, kde je dnes editorem a reportérem. Svoje tedy podepisuje jménem Martin M. Šimečka. Je ženatý, má dvě děti, žije v Praze a v Bratislavě.

Dozorčí rada

Ondřej Jonáš

Ondřej Jonáš vystudoval matematiku na Harvardově univerzitě v USA, je držitelem titulu Ph.D. v oboru teorie pravděpodobnosti a statistiky a bakalářem v oboru politologie. Na Harvardově univerzitě a také v Princetonu řadu let přednášel. V 80. letech pracoval pro investiční banku Goldman Sachs, později pro investiční banku Salomon Brothers a americkou centrální banku (FED). Spoluzakládal investiční banku JFC, která se specializuje na investiční a finanční poradenství pro střední Evropu. 

Emil Holub

Od roku 1995 pracuje pro americkou právní společnosti Clifford and Chance, poté co úspěšně dokončil postgraduální studium na Aaserově Institutu v Hague v oblasti Mezinárodního obchodního práva.

Luděk Niedermayer

Po skončení brněnské Masarykovy univerzity (dříve UJEP), kde vystudoval Operační výzkum a teorii systémů a pak působil krátce v oblasti výzkumu teorie struktur, nastoupil v roce 1991 do centrální banky. O pět let později se stal ve svých 29 letech nejmladším členem Bankovní rady České národní banky. V prosinci 2000 byl jmenován viceguvernérem. Funkci znovu obhájil v roce 2002. V letech 2008-2014 působil jako ředitel Deloitte ČR. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za TOP09/STAN. 

„Nevěřím na tohle fátum a myslím si, že především my sami jsme strůjci svého osudu… Vždyť přece to, co se stalo, se nestalo proto, že jsme Češi a že Češi vždycky musí trpět od svých sousedů (neboť to je jejich „český úděl“), ale z důvodů docela jiných, konkrétnějších. “

Václav Havel:
Český úděl – esej, únor 1969

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla