České Budějovice

Lavička VH Budějovice

  • adresa: Jihočeská univerzita, Branišovská 1645 / 31a, České Budějovice
  • datum instalace: 11. června 2014
  • foto: Knihovna Václava Havla / Ondřej Němec

Ve středu 11. června 2014 v 11.00 hodin byla slavnostně odhalena Lavička Václava Havla v kampusu Jihočeské univerzity. České Budějovice se tak staly pátým městem na světě a Jihočeská univerzita druhou univerzitní půdou (po Georgetownské univerzitě ve Washingtonu), kde tento objekt – dvojice křesel spojená kulatým stolkem, jehož středem prorůstá lípa – bude připomínat život a dílo Václava Havla. Slavnostní akt i přes tropické počasí přilákal pozornost několika set zájemců, především akademiků, studentů i spolupracovníků a přátel Václava Havla.

Knihovnu Václava Havla v Českých Budějovicích zastupovali: Karel Schwarzenberg, jeden z jejích zakladatelů, výkonná ředitelka Marta Smolíková a editorka Anna Freimanová. Na zahájení rovněž promluvil Karel Hvížďala, který s Václavem Havlem připravil knihu Dálkový výslech a architekt a autor "Lavičky" Bořek Šípek. Mezi čestnými hosty byli sestra Angelika a sestra Evangelista, které se staraly o Václava Havla v posledních dnech jeho života, biskup Jiří Paďour, který s Václavem Havlem strávil léta studií na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, Martin Palouš, člen správní rady Knihovny Václava Havla a zakladatel Centra Václava Havla na Floridské univerzitě, bývalý velvyslanec ve Švédsku, USA a v Moskvě Petr Kolář, bývalí poslanci Jan Ruml, Martin Bursík a Kateřina Jacques, bývalý kancléř prezidenta Ivo Mathé, čestný předseda Akademie věd ČR Rudolf Zahradník a další.

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla