ÚvodKalendář akcí / Evropské dialogy Václava...

Evropské dialogy Václava Havla: Kde Evropa začíná a končí?

Ilustrace
  • Kde: DOX Centre for Contemporary Art
  • Kdy: 15. květen 2017, 09:00 – 17:00

Evropské dialogy Václava Havla jsou mezinárodní projekt, který otevírá a vede diskusi o aktuálních tématech, ovlivňujících další směřování současné Evropy s přihlédnutím k evropskému duchovnímu odkazu Václava Havla. Celodenní formát konference vytváří prostor pro setkání významných evropských myslitelů, analytiků a politiků, aby nejen mezi sebou, ale také společně s publikem diskutovali o aktuálních otázkách, před kterými současná Evropa stojí. 

Hlavním tématem čtvrtého ročníku konference je hledání odpovědí na Václavem Havlem opakovaně zvažovanou otázku „Kde začíná a končí Evropa?“, a to nejen v geografickém, geopolitickém, ale i v duchovním slova smyslu. V geografickém smyslu se chceme dotknout dnes opomíjeného tématu nedotvořenosti evropského projektu ve vztahu k oblastem západního Balkánu, současného Turecka, Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí. Duchovní hranice Evropy se dotýkají mezí liberální demokracie, tolerance, univerzálního charakteru lidských práv a evropského kulturního a duchovního dědictví.

Účast na konferenci potvrdili: Mikuláš Dzurinda (Slovensko), Erhard Busek (Rakousko), Vladimir Kara-Murza (Rusko), Ana Palacio (Španělsko), Jacques Rupnik (Francie), Karel Schwarzenberg (Česká republika), Vincuk Viačorka (Bělorusko), Tebessüm Yimaz (Turecko) a další významní hosté.

Konference se uskuteční v anglickém a českém jazyce, simultánní tlumočení do obou jazyků zajištěno.

Účast na konferenci je zdarma, nutná je registrace na:
www.vaclavhavel-library.org/cs/register-event
Aktualizovaný programu naleznete na:
http://www.vaclavhavel-library.org/cs/dialog/praha-2017

  

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Jan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíkůPomozte nám prošlápnout Havel Walk!