ÚvodKalendář akcí / Je třeba nevypustit duši:...

Je třeba nevypustit duši: Proč a jak mluvit o duševním zdraví a psychických nemocech?

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 29. leden 2018, 19:00 – 21:00

Deprese a bipolární poruchy v Česku zažije více lidí než cukrovku nebo astma, úzkostné poruchy jsou ještě dvakrát častější (téměř jeden a půl milionu osob). Podle Světové zdravotnické organizace v bohatých zemích duševní onemocnění představují 40% všech nemocí a přibližně každý čtvrtý člověk se s nějakou formou duševního onemocnění v  průběhu svého života setká. O duševním zdraví však mluvíme daleko méně než o zdraví fyzickém.

První ze série tří večerů bude věnován tomu, proč a jak skupina mladých neurovědců, psychologů, studentů a psychiatrických pacientů řeší problém nedostatečné osvěty, stigmatizace a zanedbané prevence v oblasti duševního zdraví a nemocí v České republice. Řeč bude jak o iniciativě Nevypusť duši, tak i o inspirativních zahraničních kampaních. O tom, proč je potřeba zaměřit se na jazyk a slovník, který používáme, když o duševním (ne)zdraví mluvíme a jak se s použitím osobních příběhů nejlépe šíří fakta a boří mýty o duševním zdraví a nemocech.

Bude prostor pro otázky i diskusi a na památku si můžete odnést třeba sedm zásad zdravé psychohygieny nebo Manuál pro blízké, který radí, co můžete udělat pro blízkého, který se potýká s duševními obtížemi.

Cyklus z dílny neziskové organizace Nevypusť duši, za kterou stojí tým mladých psychologů, neurovědců a studentů těchto oborů. Zároveň ji tvoří i psychiatričtí pacienti a lidé se zkušeností s duševním onemocněním v mladém věku. Nevypusť duši šíří fakta, boří mýty a informuje Česko o duševním zdraví.

V debatě vystoupí: Marie Salomonová a Zuzana Pacholíková

Na diskusi je nutná registrace, formulář naleznete zde.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990