ÚvodKalendář akcí / Otto Placht: Vypravěč

Otto Placht: Vypravěč

Ilustrace
  • Kde: Galerie Montmartre
  • Kdy: 19. únor 2013, 19:00 – 24. březen 2013, 18:00

Výstava obrazů Otty Plachta, inspirovaných mytickými příběhy a dnešním životem amazonských indiánů kmene Šipibó.

Otto Placht (*1962 Praha) je výtvarník známý českému publiku především jako „malíř džungle“. V osmdesátých letech vystudoval AVU a od roku 1990 do 1993 působil v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského.

Původně se věnoval tvorbě podle teorie fraktálů a chaosu.

V roce 1993 se setkal v Miami s obrazy umělce Pabla Amaringa, inspirovanými halucinogenní ayahuascou. Amarignova tvorba ho natolik uchvátila, že odjel do peruánské Pucallpy. Několik let žil v džungli s indiány kmene Šipibó, jejichž estetikou je značně ovlivněn. Jak se sám vyjádřil: „Skončil jsem u úplně jednoduchých, geometrických skeletů a nevěděl jsem, čím to oživit. Táhla mě spontánní malba a měl jsem pocit, že v džungli bude ten šém, který dá kostrám život a obalí je živou tkání. No a ta živá tkáň mi nakonec úplně rozebrala skelet.“

První výstava Plachtových amazonských obrazů se konala v roce 1997 v Galerii Václava Špály. Od té doby autor vystavuje pravidelně. Žije střídavě v Praze a Pucallpě, kde rovněž vyučoval jako hostující profesor na tamější univerzitě.

V Galerii Montmartre vystavuje Otto Placht cyklus obrazů z letošního roku s názvem Kosmovize. Staví se tu do role vypravěče, který obcházel roztroušené indiánské klany a vyprávěl dávné příběhy a mýty. Působil tak jako tmelící prvek kmene. V Plachtových olejomalbách se tato stará kultura přirozeně prolíná do současnosti. Snad je to jakási novodobá peruánská mytologie viděná autorovýma očima. Jsou zde zobrazeny jak základní mýty, jako je ten o stvoření rostlin, tak mýty, které žijí mezi domorodci dodnes. Například sirény, hroznýší ženy, které podle legendy obývají místní jezero Yarinacocha a stahují lidi pod hladinu svých vod. Zároveň zde vidíme „postmoderní“ indiánskou společnost – drobné a podsadité Šipiby tančící a popíjející alkohol v nočních barech.

V Kosmovizích hemžících se figurami, které jsou pro Plachtův rukopis nezvyklé, můžeme přesto s naprostou samozřejmostí rozeznat autorův svět.Jsou to samorostlé příběhy stvoření a života, různorodé a paralelní perspektivy a plynulé formy, které vegetativně vyrůstají jedna z druhé a navzájem se pohlcují. Jde zde o mnohovrstevnatou přeplněnost příběhy, jež je dána neuvěřitelně složitou strukturou života, kterou džungle představuje.

Jak říká Otto Placht: „Amazonie je ezoterický svět ukrytý v koberci pralesa. Mizí tu prostor, mění se způsob porozumění. Nejsou tu světové strany, vždy bloudíte v kruzích. Vše se děje mezi životem a smrtí, v zemi, ve vodě, v bahně, ve vzduchu mezi listy, v korunách stromů.“

Marianna Placáková

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990