ÚvodKalendář akcí / Otto Placht: Vypravěč

Otto Placht: Vypravěč

Ilustrace
  • Kde: Galerie Montmartre
  • Kdy: 19. únor 2013, 19:00 – 24. březen 2013, 18:00

Výstava obrazů Otty Plachta, inspirovaných mytickými příběhy a dnešním životem amazonských indiánů kmene Šipibó.

Otto Placht (*1962 Praha) je výtvarník známý českému publiku především jako „malíř džungle“. V osmdesátých letech vystudoval AVU a od roku 1990 do 1993 působil v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského.

Původně se věnoval tvorbě podle teorie fraktálů a chaosu.

V roce 1993 se setkal v Miami s obrazy umělce Pabla Amaringa, inspirovanými halucinogenní ayahuascou. Amarignova tvorba ho natolik uchvátila, že odjel do peruánské Pucallpy. Několik let žil v džungli s indiány kmene Šipibó, jejichž estetikou je značně ovlivněn. Jak se sám vyjádřil: „Skončil jsem u úplně jednoduchých, geometrických skeletů a nevěděl jsem, čím to oživit. Táhla mě spontánní malba a měl jsem pocit, že v džungli bude ten šém, který dá kostrám život a obalí je živou tkání. No a ta živá tkáň mi nakonec úplně rozebrala skelet.“

První výstava Plachtových amazonských obrazů se konala v roce 1997 v Galerii Václava Špály. Od té doby autor vystavuje pravidelně. Žije střídavě v Praze a Pucallpě, kde rovněž vyučoval jako hostující profesor na tamější univerzitě.

V Galerii Montmartre vystavuje Otto Placht cyklus obrazů z letošního roku s názvem Kosmovize. Staví se tu do role vypravěče, který obcházel roztroušené indiánské klany a vyprávěl dávné příběhy a mýty. Působil tak jako tmelící prvek kmene. V Plachtových olejomalbách se tato stará kultura přirozeně prolíná do současnosti. Snad je to jakási novodobá peruánská mytologie viděná autorovýma očima. Jsou zde zobrazeny jak základní mýty, jako je ten o stvoření rostlin, tak mýty, které žijí mezi domorodci dodnes. Například sirény, hroznýší ženy, které podle legendy obývají místní jezero Yarinacocha a stahují lidi pod hladinu svých vod. Zároveň zde vidíme „postmoderní“ indiánskou společnost – drobné a podsadité Šipiby tančící a popíjející alkohol v nočních barech.

V Kosmovizích hemžících se figurami, které jsou pro Plachtův rukopis nezvyklé, můžeme přesto s naprostou samozřejmostí rozeznat autorův svět.Jsou to samorostlé příběhy stvoření a života, různorodé a paralelní perspektivy a plynulé formy, které vegetativně vyrůstají jedna z druhé a navzájem se pohlcují. Jde zde o mnohovrstevnatou přeplněnost příběhy, jež je dána neuvěřitelně složitou strukturou života, kterou džungle představuje.

Jak říká Otto Placht: „Amazonie je ezoterický svět ukrytý v koberci pralesa. Mizí tu prostor, mění se způsob porozumění. Nejsou tu světové strany, vždy bloudíte v kruzích. Vše se děje mezi životem a smrtí, v zemi, ve vodě, v bahně, ve vzduchu mezi listy, v korunách stromů.“

Marianna Placáková

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Filip Topol: Fantazie G mollNové knihyCena Václava Havla za lidská práva 2014