ÚvodNovinky / Amálie č. 81

Amálie č. 81

5. listopad 2009

Dne 5. 11. 2007 proběhlo 81. vydání neformálních diskusí Amálie tentokrát ve spolupráci s neziskovou organizací Člověk v tísni o.p.s.

Tématem Amálie byla současná situace v Barmě a možností podpory barmského disentu. Diskuse se účastnilo na několik desítek zástupců barmské demokratické opozice a nevládních organizací z celého světa. Ti v Praze v prvních listopadových dnech diskutovali o tom, jak napomoci zahájení demokratických reforem v Barmě, ovládané represivní vojenskou juntou. Za českou politickou scénu se diskuse zúčastnili například poslanci Petr Bratský, Kateřina Jacques, senátor Jiří Oberfalzer, zástupci organizace Člověk v tísni a samozřejmě také Václav Havel. Amálie probíhala v rámci barmských dnů v Praze, které byly završeny veřejným seminářem o Barmě v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.  Účelem semináře bylo vytvoření výzvy adresované politickým zástupcům zemí Evropské unie s žádostí o jejich podporu boje proti vojenskému režimu v Barmě. Na Amálie se například také hovořilo o konkrétních formách pomoci jak zvenčí, například pomocí zpřísnění jednotlivých ekonomických sankcí či pomoc zevnitř, jako je například zvyšování povědomí o fungování občanské společnosti, pomoc disidentům a zajištění stabilizované situace na thajsko-barmské hranici.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980