ÚvodVidea / Havlova Zahradní slavnost 1/3

Havlova Zahradní slavnost 1/3

Záznam z prvního panelu jednodenní konference "Havlova Zahradní slavnost - klíčová událost moderního českého divadla" shrnující dosavadní stav poznání Havlova divadelního debutu v českém i mezinárodním kontextu. Konference se uskutečnila ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR v rámci projektu Zahradní slavost 1963-2013. Geneze vzniku hry a její dobové inscenační výklady (panel řídila Lenka Jungmannová) 10:30--11:00 Lenka Jungmannová: Jak to vlastně bylo? Geneze Zahradní slavnosti (1960--1963) 11.00--11.30 Zdeněk Hořínek: Zahradní slavnost jako východisko 11.30--12.00 Helena Albertová Scénografie Zahradní slavnosti do roku 1968

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla