ÚvodVidea / Evropské dialogy Václava...

Evropské dialogy Václava Havla Pražská konference 2014: PANEL 2

Evropské dialogy Václava Havla Pražská konference 2014: Občan, moc a demokracie v evropské krizi 21. - 22. února Knihovna Václava Havla Panel 2: Hledání evropského projektu The EU has a problem regarding its executive powers, with a growing part of the public distrusting Brussels as a self-propelling machine. It is a paradox that while the European parliament has acquired more and more power since its first elections in 1979, the participation of voters is in constant decline. That has to do with the fact that the political parties are incapable or unwilling to accept these elections as a European political contest, preferring rather to turn them into a second or third round of their own domestic elections. The public will become engaged in EU matters only if they can once again see Europe as a joint response to a great history that affects "us". Europe has exhausted its post-war narrative and needs to reinvent its project. What could it be today? Moderátor: Ivan Krastev (Vídeň -- Sofie) Diskutující: Milena Vicenová (Praha), Attila Bartha (Budapešť) Chair: Tomáš Sedláček (Praha)

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980