ÚvodVidea / Když ekonomie není o...

Když ekonomie není o penězích (12. 5. 2014)

Ekonomové nesledují pouze peněžní toky. Na tomto setkání jsme chtěli ukázat významné proudy ekonomického uvažování, kterým je počítání korun v peněžence dost vzdálené. Téma uváděl a besedu řídil Vít Macháček. hosté: Petr Bartoň (ekonom Chicagské školy se zkušenostmi z univerzit v Chicagu a Cambridge). Minulý týden v 83 letech zemřel legendární ekonom Chicagské školy, nobelista Gary Becker. Petr Bartoň se v medailonku ohlédl za jeho životem a pokusil se osvětlit, kým Gary Becker byl a kým naopak nebyl. Petr Houdek (Přírodovědecká fakulta UK a Univerzita J. E. Purkyně) ve svém bloku představil téma z oblasti neuroekonomie. Promluvil o tom, jak pozornost a sebekontrola jsou omezené zdroje a k čemu vede jejich vyčerpání. Tomáš Mlčoch (Institutu pro zdravotní ekonomiku) ve svém referátu popsal vliv kultury na lidské rozhodování. Pokusil se zamyslet nad tím, do jaké míry je neférové chování dáno kulturním prostředím a jaké jsou jeho následky. Večer zakončil Marek Hudík (Centrum pro teoretická studia) se svým příspvěkem "Od kartelů k tenisu". Ukázal některé objevy teorie her a aplikoval herně teoretické postupy na sport. Akci zaštiťoval Behavioral Economics Society -- spolek studentů převážně z Vysoké školy ekonomické.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980