ÚvodVidea / Několik vět (27. 5. 2014)

Několik vět (27. 5. 2014)

Propuštění politických vězňů, svoboda shromažďování, sdělovacích prostředků a nezávislých hnutí -- to byly hlavní požadavky petice Několik let. V polovině roku 1989 se pod ní podepsalo téměř 4 000 občanů. Nešlo jen o disidenty a klíčové osobnosti tehdejší umělecké scény, ale především o „obyčejné" občany, kteří už s komunistickým režimem ztráceli trpělivost. O to zásadnější ránu jejich podpisy pro hroutící se systém znamenaly. Události divokého léta 1989 připomněli: Rebeka Bartůňková (rozená Křižanová), Jana Petrová-Marcová, Alexandr Vondra, Stanislav Devátý a další. Debatu doplnil komentář historika Pavla Žáčka, dobové dokumenty a záběry Originálního videojournalu.

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Václav Havel:
Řeč při předávání Ceny Indíry Gándhíové, Dillí, 8. únor 1994