ÚvodVidea / Náhlý a sprostý vpád...

Náhlý a sprostý vpád sovětských vojsk (21. 8. 2014)

Záznam z diskuse s Revazem Cincadzem z Gruzie, jedním z „bezejmenných“ protestujících občanů SSSR proti invazi spojeneckých vojsk do Československa v srpnu 1968. Případ Revaze Cincadzeho je zajímavý tím, že nebyl příslušníkem disidentských skupin, nepřipojil se ke konkrétním organizacím, sdružením a skupinám, které v tomto historickém období sovětské Gruzie existovaly. Svůj protest vyjádřil osobitě – napsal předsedovi Rady ministrů SSSR A. N. Kosyginovi dva dopisy, v nichž uvedl své názory na celkové budování země. Druhý dopis z 14. března 1970 zahájil slovy „Vyjadřuji svůj rozhodný, rozhněvaný protest v souvislosti s náhlým, sprostým, ničím neodůvodněným vpádem sovětských vojsk na území Československa. Proti nám a proti této věrolomnosti povstal celý svět.“ Za napsání tohoto dopisu byl Revaz Cincadze zatčen a podroben psychiatrickému vyšetření. Za údajnou schizofrenii byl držen v psychiatrické léčebně v Kazani, propuštěn byl až po téměř dvou letech. Diskuzi, pořádanou Knihovnou Václava Havla a Ústravem pro studium totalitních režimůs podporou velvyslanectví Gruzie moderoval Adam Hradilek.

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980